Mistrovství světa družstev ve stolním tenisu v Tokiu nabírá na obrátkách. Výsledky pondělních zápasů našich reprezentačních družstev jistě znáte, a tak bych se rád zmínil o několika zajímavostech z dějiště tohoto světového šampionátu.
Takhle to vypadá před vchodem do hlavní haly Yoyogi Gymnasium v Tokiu
Japonci jsou milí, příjemní, úslužní, ale málo kreativní. Vše mají naplánováno, ale pokud se něco změní, nevědí si rady. Největší problém měli dnes s dopravou. Prostě jelo najednou do obou hal na stejný čas více lidí, než bylo naplánováno. Nastal nevídaný zmatek. Doprava je největším problémech všech posledních mistrovství. Tady je to způsobeno především tím, že mezi hotelem a halami je značná vzdálenost (cca 40 min autobusem) a je většinou dopravní špička. A navíc i přejezd mezi hernami trvá dobrých 10 minut. Musí se tedy neustále dlouze pendlovat mezi halami a hotelem.
Pohled do hlavní haly Yoyogi Gymnasium v Tokiu
“Náš“ hotel (název je Shinagawa Prince) je pak neuvěřitelně velkým komplexem se třemi částmi, doslova věžemi se skoro dvěma tisíci pokoji. Já bych řekl, továrna na ubytování. A protože jsem přijel o dva dny později, než celá naše výprava, dostal jsem pokoj v druhé části. A věřte, že mi to trvá několik minut a musím přitom třikrát přestupovat z jednoho výtahu na druhý, než se dostanu za zbytkem našich reprezentantů.
Momentka z utkání Ivety Vacenovské s Lee Ho Ching
Myslím si, že naopak jídlo je na vysoké úrovni, nikdo není omezován a může si kdykoliv a cokoliv přidat. Našim děvčatům však chybí tradiční japonská kuchyně. Všichni hráči a hráčky jsou zdravotně v pořádku, jen Kačku Pěnkavovou zlobí trochu zub, začala jí růst “osmička“.
Nikolas Endal vedle prvního muže Evropské unie stolního tenisu Ronalda Kramera
Počasí nám přeje, je příjemné teplo, ne horko, ale hlavně, že neprší. Škoda jen, že každé naše družstvo hraje v jiné hale, a tak se asi nestane, že by se naši reprezentanti šli vzájemně povzbudit. Prostě se to nestihne. A na závěr jeden postřeh. Všiml jsem si, že celé družstvo z Hongkongu (a to samé jsem si povšiml i u korejské výpravy) se vždy při pauze mezi sety postaví a čeká, až trenér poradí svému svěřenci. Teprve potom je čas si sednout také.
Time-out družstva žen Hongkongu a jeho ve stoje naslouchající hráčky
Z Tokia, Zbyněk ŠPAČEK,
předseda České asociace stolního tenisu.
