Uznávaný rozhodčí má za sebou řadu špičkových turnajů, ovšem ví, že olympiáda je jen jedna
Zatímco na olympijských hrách od roku 1988 čeští stolní tenisté a tenistky ani jednou nechyběli, v roli rozhodčího se na nich představil pouze jediný. V roce 1996 na hrách v Atlantě rozhodoval také Fedor Donát, držitel Ceny českého Swaythling Clubu.
Po dlouhých čtyřiadvaceti letech se na seznamu rozhodčích pro olympiádu objeví další Čech. Jeden z nejlépe hodnocených světových rozhodčích Roman Klecker už pár týdnů ví o tom, že byl nominován na hry v Tokiu.
Byl jsem zrovna v Minsku na Evropských hrách a přišla mi smska od Tomáše Malíka, což je předseda Komise rozhodčích ČAST, že má pro mne e-mail, ať se na něj podívám. A tam bylo napsáno: Zdar olympioniku. Říkám si, to snad není možné, ale pak čtu, že mě ITTF vybrala mezi rozhodčí, kteří budou na olympijských hrách. Z Evropy je nás osm, každý kontinent má svoji kvótu, takže je to paráda.
Předpokládám, že radost byla veliká.
Samozřejmě, je to splněný sen. Říká se, že rozhodčí může jet na olympiádu jen jednou za kariéru, stejně se to ale většině nikdy nepovedlo.
Co jste pro šanci být mezi nominovanými musel v posledních letech udělat?
Na splnění tohoto snu pracuji intenzivně vlastně posledních sedm let, kdy jsem v roce 2012 udělal zkoušky na tzv. modrý odznak. To je nevyšší mezinárodní licence pro rozhodčího u stolu. Od té doby jsem jezdil a jezdil po turnajích. Myslím, že jich mám přes čtyřicet, včetně těch nejvýznamnějších. Na řadě turnajů byly evaluce, tedy hodnocení rozhodčích, a tam jsem byl, jak se zdá, dost úspěšný. Zjednodušeně řečeno jsem to doslova vydřel. Podobně jako to říkají sportovci.
Jaké jsou doposud vaše nejvýznamnější akce, které jste absolvoval?
Byl jsem na pěti z posledních šesti mistrovství světa, pískal jsem finále mužů na Grand Finals ITTF World Tour v Astaně, semifinále i finále na German Open, finále družstev na letošních Evropských hrách v Minsku a taky na paralympiádě v Riu. Byly tam zápasy před deseti tisíci diváky, zápasy o tituly, zápasy těch nejlepších hráčů na světě.
Olympiáda se všem těmto akcím vymyká? Sportovce to většinou tvrdí, co vy?
Já si to myslím také. Je to úplně jiná kategorie, nic většího už není. Je to obrovská čest reprezentovat republiku. Obrovsky si toho cením a především vážím.
Čeká vás nějaká speciální příprava před turnajem samotným?
Příprava bude probíhat přímo na místě, odhaduji čtyři pět dnů. Na tomto turnaji se dbá na každý detail, nic se nesmí podcenit. Prezentace rozhodčích musí být také dokonalá, šijí se například speciálně pro tento turnaj obleky, náš běžný nestačí. Už jsem to zažil na paralympiádě, takže něco málo tuším, co nás čeká.
Znáte se s nějakými kolegy ze zahraničí, kteří olympiádu absolvovali? Jaké byly jejich zážitky?
Ano, několik jich znám a shodují se na tom, že to byl absolutní vrchol kariéry. Proto jsem i já snil řadu let o tom, že bych se tam chtěl dostat. A teď se to stalo skutečností.
Mají i někteří další čeští rozhodčí šanci si místo na olympijském turnaji v budoucnu vybojovat?
Jsem přesvědčen, že jednoznačně ano. Je tomu potřeba obětovat spoustu času, jezdit po turnajích a pracovat na sobě. Vzpomínám, že jeden rok jsem měl čtyřicet víkendů z dvaapadesáti na programu stolní tenis. Stojí to i za ten stres při zkouškách a evalucích. Systém vzdělávání rozhodčích v rámci České asociace stolního tenisu je ovšem vynikající. Také podpora asociace je klíčová. Bez ní by to asi ani nevyšlo. Podpora na cestovné, různá školení to jsou věci, bez nichž bych se na olympiádu nikdy nedostal. A mám radost z toho, že máme další mladé rozhodčí, kteří se snaží a také jezdí na velké turnaje. Doufám, že nebudu zase na dvacet let poslední český rozhodčí na olympiádě.
