Nové vedení České asociace stolního tenisu má za sebou devět měsíců činnosti. Ujalo se vlády nad český stolním tenisem v ne právě záviděníhodné době. Finanční krizi ještě znásobil dramatický vývoj kolem Sazky, nad níž ztratil největší akcionář ČSTV postupně zcela vliv a na peníze generující největší loterijní společnost v zemi původně určené pro český sport mohl zapomenout. ČAST tak přišla přibližně o třetinu ročního rozpočtu. Ovšem český stolní tenis musel žít dále a hledá možnosti, jak se vypořádat s nastalými problémy, ale i těmi, které tíží náš sport delší dobu a jsou předmětem předvolebních plánů. O výše zmíněném a částečné rekapitulaci úkolů jsme hovořili s předsedou ČAST Ing. Zbyňkem Špačkem.
„Těch úkolů, který si dal výkonný výbor po svém zvolení na začátku dubna, bylo hodně. Spousta lidí mně vyčítala, že je to nesplnitelné. Někdy na podzim jsem byl dost nešťastný z toho, že řada věcí se nedaří, že všechno trvá hrozně dlouho a byl jsem takový skeptický. Nicméně po zdravé úvaze jsem si řekl, že na to máme čtyři roky a není třeba upadat do malomyslnosti. Některé úkoly se musí rozložit na delší dobu. Kromě financí, co mě nejvíce trápí, je oživení medializace našeho sportu. Je to jedna z priorit. Něco se udělalo, ale je toho málo. Celé pojetí medializace není takové, jaké jsem si představoval, kontakt s novináři není tak intenzivní. Na stole jsou již řadu týdnů nové webové stránky asociace a měly by být spuštěny každým dnem.
Další věcí, která je provázána s medializaci, jsou úspěchy. Určitých jsme dosáhli v mládežnické kategorii, naopak vystoupení našich reprezentantů na posledním mistrovství Evropy v Polsku lze označit za neúspěch – ženy sedmé a muži dokonce patnáctí. V individuálních soutěžích nic, i když šance byly v několika případech velké a nevím, jestli se budou někdy opakovat.
Třetí záležitostí byl registr a nový informační systém. Vznikal narychlo a v „porodních“ bolestech. Ale z jednání při posledním výkonném výboru mám velmi dobrý dojem, v nejbližší době se udělají další úpravy, aby byl příjemnější pro veřejnost.“
S vedením asociace je úzce propojen sekretariát. Jak jste spokojen s jeho prací?
„Představuji si, že sekretariát by měl vykonávat něco jiného než momentálně dělá. Jediným pracovníkem na plný úvazek je v něm sekretářka Zuzana Kaplanová. Bohužel, devadesát procent práce musí věnovat činnosti reprezentace, protože nejsou stanovena striktní pravidla přihlašování a odhlašování na akce, proplácení, vyúčtování akcí atd. A navíc reprezentanti a jejich trenéři jsou rozmístěni téměř po celé Evropě. To není její vina. Říkám, musí být stanovena přesná pravidla a potom se sekretářka může věnovat tomu, co si představuji – řízení administrativy pro celý, zdůrazňuji celý stolní tenis.
Generální sekretář Jan Brothánek má na starost především ekonomiku svazu, včetně daňové problematiky a všeobecné záležitosti typu pořádání mistrovství republiky, dalších větších akcí, vytváření a evidence smluv aj. A zejména se věnuje dotacím. Jak je známo od letošního roku nejdou peníze přes ČSTV, ale přes jednotlivé svazy, které jsou v tomto doslova začátečníci. Tedy práce více než dost.
Od 1. ledna najedeme na účetní a daňový systém sice stejný jako předtím, ale pod hlavičkou ČAST. Nebudeme již dělat účetnictví prostřednictvím ČSTV. Což má nespornou výhodu v přehlednosti a aktuálnosti zaúčtovaných položek. Již je založena nová společnost s ručením omezeným TT-Marketing s.r.o. s tím, že bývalá ČST s.r.o. ukončila činnost. Věřím, že nový subjekt byl měl přinášet obchodní efekt asociaci.“
Rovněž probleskují informace, že by sekretariát měl změnit sídlo, aby bylo prostornější a úřadovalo se v důstojnějších prostorách.
„To je pravda, nicméně tuto záležitost jsme pozastavili z jednoho prostého důvodu. Na konci ledna se bude konat Valná hromada ČSTV, kde bude zvoleno nové vedení tělovýchovné organizace a také se bude rozhodovat, co dále se Strahovským stadiónem. Myslím si, že zde není důstojné sídlo pro nikoho a bude snahou ČSTV se ho zbavit. Celý areál je v tak dezolátním stavu, že by bylo potřeba jen na mírnou renovaci desítky milionů korun a nic by se tím moc nevylepšilo… My jsme však udělali první pokus a měli jsme zájem se přestěhovat do kanceláří po nakladatelství Olympia, které je v likvidaci. Vedení areálu nám však stanovilo tak drahý pronájem, že jsme ho nemohli akceptovat. To bychom za tyto peníze měli stejné prostory v moderní kancelářské budově blízko metra. Uvidíme, jak se bude vyvíjet situace kolem strahovského areálu a když nebude pozitivní, tak se přestěhujeme někam jinam, do důstojnějších prostor.“
S novým sídlem sekretariátu zřejmě souvisí i vybudování Síně slávy. Jak reálný je tento Váš sen?
„Není to vzhledem k celkovým úkolům nejvyšší priorita, ale je naším cílem obnovit společenský večer stolního tenisu, vyhlášení nejlepších hráčů, trenérů a také vznik Síně slávy. Hovoříme také o založení nějaké nadace pro stolní tenisty, která by pomáhala hráčům, trenérům, funkcionářů, jež by se ocitli ne vlastní vinou v nouzi nebo nějaké složité životní situaci. Ale máme za sebou devět měsíců a ještě na to nebyl čas. Určitě na to dojde. Síň slávy si beru jako úkol pro sebe. Domnívám se, že bychom měli natrvalo vytvořit důstojnou připomínku a poctu našim slavným stolním tenistům a vůbec stolnímu tenisu, který je jedním z nejúspěšnějších v historii československého, resp. českého sportu.“
Veškeré plány a cíle brzdí nedostatek finančních prostředků…
„Vše záleží na financích, protože letošní rok byl pro nás z tohoto pohledu asi nejhorší v historii. Byli jsme, a nejen my, postaveni do role žebráků. Dostali jsme od ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy jakousi almužnu a s tím se v budoucnu nedá žít. Dobře si uvědomuji, že finanční krize potrvá a soukromé zdroje nechtějí investovat do našeho sportu. Osobně nechci myslet jen na to, co bude teď, co příští rok a jestli ho přežijeme, ale uvažovat o budoucnosti. Vytvořit minimálně střednědobou vizi, spíše dlouhodobý plán rozvoje našeho stolního tenisu. Už nyní se postarat o desetileté děti tak, abychom za deset let mohli říci, že máme ve světové a evropské špičce víc juniorů a kadetů než jednoho náhodného. Nechci se srovnávat s Francií a s jinými velmocemi. Vycházejme z toho, že ve Francii je dvacetinásobně vyšší státní příspěvek na nadějného jedince než u nás. Ale to neznamená, že budeme rezignovat, naopak musíme na tom pracovat a hledat různé zdroje.“
Téma nadále velmi ožehavé: výchova talentované mládeže. Jaký je současný stav a jaké jsou plány, představy? Bude je možné naplnit?
„Stále si myslím, že pro naši špičkovou mládež máme středisek moc. Já si představuji jedno, maximálně dvě centra, kde by se soustředili nejlepší hráči a hráčky a trenéři. Nechť se s tím rodiče smíří, že jejich děti budou od rodiny. Ale bez toho to nejde. Na druhé straně centrum musí hráče kompletně zabezpečovat, mám na mysli nejen tréninkové podmínky a regeneraci, ale také ubytování, pedagogický dozor, školu. Vytvořit veškeré sociální zázemí. Toto nejde dělat v pěti, šest centrech. Samozřejmě v návaznosti na vrchol přípravy těch nejnadějnějších musí být vystavěna celá pyramida od základů v klubech přes krajská centra a dále.
Musíme mít vypracovanou jednotnou metodiku. Dnes se už hraje stolní tenis jinak než před dvaceti roky, to ví každý odborník. Metodických listů máme nedostatek a při špatně vedené metodice je potom takřka neřešitelné odstraňovat ve vrcholovém středisku úderové chyby u patnáctiletých dětí. Je třeba podchytit si dvacet, třicet talentovaných hráčů v mladém věku, vědět o nich, sledovat je, metodicky řídit jejich trenéry, mít zprávy o jejich školním prospěchu, rodinných poměrech aj. První vlaštovkou je projekt Hledáme budoucí olympioniky.“
Kdy k radikálnímu řezu, tedy snížení počtu SCM dojde? Nebo to bude postupný proces?
„Bude to hodně nepopulární rozhodnutí. My máme jinou sezonu, cca od 1. srpna do 31. července příštího roku, než je státní podpora talentované mládeže na kalendářní rok. Ke změně by mělo dojít od nové sezony, tedy naší. Ještě musí proběhnout diskuze zainteresovaných a stanovit kritéria a dát garance, jak by to mělo fungovat. Zatím je to tak, že ve stávajících střediscích myslí na to, jakou dostanou podporu na trenéra, na nájem, hlavně teď, vydržet sezonu. Ale to přece není normální.
Já osobně mám v této věci zvláštní postavení. Přece jen jsem svázán s klubem, pod nímž jedno středisko funguje. Pro mě bude jednodušší, když reprezentační centrum bude jinde než v Praze. Důvodem je také to, že Praha je drahá a pro děti je tady hodně rozptylovacích prvků, někdy velkých vzdáleností na přemísťování.“
Jak vidíte budoucnost naší seniorské reprezentace, která by měla vyrůstat z podhoubí centrální přípravy? Přeci jen i při kritice práce a množství SCM z nich vyrostli Širuček, Tregler, Obešlo, Pěnkavová, Matelová, když budeme jmenovat jen ty nejvýraznější „produkty“ středisek…
„Je třeba si uvědomit, že přechod mezi juniorskou a seniorskou kategorií je komplikovaný a složitý. Do takových dvaceti let se hráči a hráčky sledují, ale tak intenzivně se už s nimi nepracuje. Já si představuji, i když to bude velmi obtížné, nastavit program reprezentantů takový, aby v něm byla pravidelná možnost společné přípravy. Nemyslím teď na Petra Korbela, ten má už svůj věk a svůj systém přípravy. Ale bude to hlavně pro mladé hráče reprezentanty. Ti by měli skutečně minimálně jeden týden v měsíci trénovat to, co je potřeba. Nehrát zápasy. Když si uvědomíme, co absolvují soutěží a utkání doma a v zahraničí, tak na systematickou přípravu už čas nezbývá. Tato sezona je z tohoto hlediska ztracená. Ale chtěl bych, aby od nové to tak bylo.
Po olympiádě v Londýně by měli reprezentační trenéři vybrat hráče na celý olympijský cyklus. V současné době máme, když hovořím o mužích, více hráčů na přibližně stejné úrovni. Špička je velice široká a nikdo neví měsíc před konáním mistrovství Evropy nebo světa, kdo bude nominován a proč. Kritéria se nemění a je to na pocitu trenéra. Vím, že to souvisí s odměňováním trenérů, kteří nejsou na všech důležitých akcích a nemohou mít detailní přehled o výkonností všech hráčů kádru. Jsem pro změnu odměňování, zlepšení finanční stránky a následně by se to mělo odrazit v jejich větší aktivitě při sledování hráčů a hráček. Můžeme také uvažovat o návratu k modelu šéftrenéra svazu, který by měl mít přehled o všech hráčích. Tady není člověk, jenž by objížděl všechny akce od úrovně kadetské reprezentace až po dospělé.“
Což je složité, zvláště když řada reprezentantů startuje v zahraničních klubech a možnost jejich sledování je značně omezena…
„Samozřejmě je ideální, když reprezentanti hrají v domácích klubech. O to se snaží Němci a daří se jim to. Jistěže toto souvisí s ekonomickým zázemím nebo třeba dohodou se státem. Němečtí reprezentanti jsou například zaměstnanci armády – bundeswehru. Já se v tomto směru pokusím leccos udělat, určité možnosti nabízí naše armáda a vnitro, ale říkám na rovinu, že budeme podporovat hráče, ať jsou v jakémkoliv klubu v České republice, kteří zůstanou doma. Všechno je v tom případě jednodušší a levnější – reprezentační smlouva, srazy reprezentace, mnoho věcí lze dohodnout. Prostě je to v našich rukách, zatímco při jednání se zahraničním klubem jsme omezeni.
Setkal jsem se v minulých dnech se všemi poslanci – stolními tenisty a všichni čtyři mně přislíbili společnou schůzku, kde bychom měli dohodnout koordinovaný postup a oni se budou snažit pomoci stolnímu tenisu. Nejen penězi, ale také lobbingem. Možnosti tady jsou a využívají je jiní sportovci, tak proč bychom to nemohli dělat my.“
Které velké akce asociaci čekají v novém roce 2012?
„V polovině února je to v Hodoníně Czech Junior and Cadet Open nejvyšší kategorie ITTF Premium. Na přelomu srpna a září pořádáme Czech Open jako jeden z turnajů série World Tour, letos takto poprvé pojmenované po bývalé Pro Tour. Původně měl být v Plzni, ale kvůli opravě střechy na zimním stadionu se uskuteční na devadesát procent v Olomouci. Mistrovství České republiky dospělých se bude konat první březnový víkend v Brně a potrvá tři dny. Po třech letech se tedy se vracíme k původnímu modelu, který jsem prosazoval, protože dvoudenní šampionát se ukázal jako nevhodný. Reprezentanti odmítali hrát párové soutěže a vůbec si stěžovali na velká zápasové zatížení. Hrát se bude v Bohunicích v hale Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity. Pro všechny reprezentanty bude start na šampionátu povinností.
Mistrovství republiky mládeže budou jen tři místo dosavadních pěti. V současné době ještě nemáme určené místo pro družstva všech kategorii, ale zřejmě to bude Ostrava. Na jedno místo jsme dali „jednadvacítku“ a starší žactvo – bude se hrát dva dny v Hluku. Mladší žactvo a junioři budou bojovat ve Skutči. Je to nový model a uvidíme, jak se osvědčí.“
I při všech těch špatných zprávách o finanční krizi by se přeci jen mohlo sportovcům blýskat na lepší časy. Máme na mysli nový loterijní zákon. Daně z hazardu by z větší části měly doputovat do sportu. Hovoří se o dvou až třech miliardách korun.
„Nový loterijní zákon by měl přinést českému sportu velmi dobré finanční prostředky. Nicméně je to velká neznámá. Polovina z daní loterijních společností by měla jít do státního rozpočtu, druhá polovina do pokladen měst a obcí. Ministerstva financí a školství, mládeže a tělovýchovy slíbila, že velká většina té první poloviny půjde do sportu. A také města a obce mohou z nového příjmu podporovat místní sport. Až v praxi uvidíme, jak budou sliby naplněny. Ale řekl bych, že horší situace než v letošním roce už nemůže nastat. Ministr Dobeš prosazuje, aby peníze protékaly přes jednotlivé sportovní svazy, nikoliv prostřednictvím ČSTV. S tím souhlasím a dodávám, že peníze určené pro stolní tenis se neztratí a každá koruna bude průkazná. Doufám, že časy budou lepší a ještě toho hodně uděláme. Samozřejmě, že projektů je spousta a váznou právě na financích. Chceme přilákat děti ke stolnímu tenisu a s tím souvisí, že potřebujeme nějaký větší úspěch, protože hlavně mládež bez něho do heren nenalákáme.“
Poznámka na závěr:
Zbyněk Špaček: „Ne všechny názory byly konzultovány s kolegy ve výkonném výboru, a může se stát, že se s některými nebudou stoprocentně ztotožňovat.“
