Tomáš Polanský a Zdena Blašková měli po skončení MEJ v Záhřebu důvod se smát
Mladí čeští stolní tenisté vybojovali na MEJ v chorvatském Záhřebu celkem pět medailí. Pod každou z nich je podepsán jeden z dvojice Tomáš Polanský a Zdena Blašková. Nejlepší český junior a česká kadetka na šampionátu. Oba spojuje více, než se na první pohled zdá.
Oba se na začátku turnaje tak trochu výkonnostně hledali, oba nakonec v singlu vybojovali bronz. Byl to pro oba poslední evropský šampionát v jejich věkové kategorii a oba po prázdninách čeká významná životní změna. Stěhování a nový klub.
Chyběl vám jen krůček k postupu do finále. Jste zklamaní?
Tomáš: Rozhodně ne, potvrdil jsem své nasazení a dostal se do semifinále. Tenhle bronz je pro mne určitě cennější, než například stříbro z družstev. Přece jen, tam můžete občas prohrát a kolega vaši chybu napraví. V singlu si prohru dovolit nesmíte.
Zdena: Jsem šťastná, protože mám svoje první medaile z mistrovství Evropy. Byl to můj cíl a podařilo se ho splnit. Smutná jsem byla jen chvilku po posledním míčku, teď už jsem moc spokojená.
Na šampionátu váš výkon postupně stoupal, ovšem začátek nebyl úplně ideální. Kdy nastala změna?
Tomáš: Nebyla žádná změna. Měli jsme v základní skupině těžké soupeře, kteří se rychleji aklimatizovali a nám málem hrozilo, že budeme bojovat o záchranu v elitní divizi. Ale pak jsme postoupili do osmifinále a v něm porazili Francii. To byla asi chvíle, kdy jsme se cítili báječně. Ve finále nám pak zlato naopak uteklo. Smůla. To už jsem se ale cítil herně absolutně v pohodě a hrál to, co jsem trénoval před šampionátem.
Zdena: Byla jsem zklamaná z výsledku našeho družstva. Věřily jsme, že se popereme o medaili. Jenže ono je to těžké, když máte proti sobě například soupeřku z Ukrajiny a každý vám říká, že je až 94 na světě. To je přece ostuda s ní prohrát. Nikdo nevidí, že je skvělá, jen nemá tolik možností startovat na mezinárodních turnajích a nesbírá body. Hodně mě to mrzelo, byla jsem taky dost unavená a forma přišla až po utkání, kdy jsme se jako družstvo zachránily, já jsem si trochu odpočinula, zašla na masáž a dobře se vyspala.
Co vám evropský šampionát ukázal směrem k příštímu roku?
Tomáš: Byl to můj poslední juniorský šampionát a budu na něj vzpomínat v dobrém. Nová sezona nebude jen tak oťukávací. Chci co nejdřív ukázat, že medailista z juniorského mistrovství Evropy se dokáže rychle zařadit mezi muže. Mělo by přijít zlepšení a snad také nějaké akce za mužskou reprezentaci.
Zdena: Moc se těším. Budeme mít jiný tým, budou jiné soupeřky. Mým cílem je, abych dokázala pravidelně porážet stejně staré hráčky, a pokud porazím některou z těch starších, bude to bonus.
Po prázdninách budete působit v jiných klubech a trénovat v jiných městech než doposud. Nemáte z toho obavu?
Tomáš: Rozhodně ne, budu trénovat a hrát v druholigovém německém Saarbrückenu. Určitě by to mělo mít pozitivní vliv na moji výkonnost. Jedinou nevýhodou snad bude pouze to, že musím dojíždět každý měsíc do Ostravy, kde studuji sportovní gympl. Bude to náročné, ale školu hodlám absolvovat i za těchto podmínek.
Zdena: Stěhování do Prahy a do střediska El Niňo by mi mělo pomoci. Budu tam trénovat pod dohledem trenéra Tomáše Vrňáka, se kterým si se mi spolupracuje velmi dobře. Budu hrát extraligu v SK Dobrá společně se setrou Dášou, Kristýnou Štefcovou a Dášou Rozinkovou. Moc se na tu změnu těším a obavu rozhodně nemám.
