Přebírat medaili z rukou Sergeje Bubky, to byl opravdu zážitek
Dlouhou a hlavně úspěšnou sezónu má za sebou Renáta Štrbíková. Zisk mistrovského titulu v Polsku, triumf v Poháru ETTU a bronzová medaile z premiérových Evropských her v Baku vyšperkovaly letošní snažení pětatřicetileté české reprezentantky, která tím skvěle zakončila své působení v dresu mnohonásobného polského šampióna KTS SPAR – Zamek Tarnobrzeg.
Renáta Štrbíková se po pěti letech v polském Tarnobrzegu vrací do české nejvyšší soutěže. Nejzkušenější česká reprezentantka v týmu devítinásobného českého šampiona, SKST Mart Hodonín, nahradí Japonku Šiho Onovou. Ohlédnutí za úspěšnou sezónou Renáty Štrbíkové přináší dnešní obsáhlý rozhovor.
Hrála jste pět sezón v jednom z nejlepších evropských klubů, polském Tarnobrzegu. Co vám to přineslo?
„Pět let v Tarnobrzegu mi určitě dalo větší profesionalitu a to jak k přístupu před zápasem tak i v přístupu k samotnému zapasu. Získala jsem spoustu zkušeností z těžkých utkání, protože jsme patřily k nejlepším týmům Evropy. Naučilo mě to lépe se vyrovnávat z kritickými situacemi, být jak lídrem tak i koučem a podavačem vody mým holkám… Jsou to skutečně velmi cenné zkušenosti a nezapomenutelné zážitky.“
Na co budete nejvíce vzpomínat?
„Asi nejde vybrat jednu konkrétní situaci. Těch ryze pingpongových bylo mnoho. Ráda budu vzpomínat na oslavy všech pěti polských titulů, naopak smutným zážitkem bylo letošní vyřazení v Lize mistrů již ve skupině… Ale všechno zlé je k něčemu dobré. Asi nejsilnějším zážitkem byl moment, kdy jsme poprvé v historii vyhrály Pohár ETTU. Bylo to myslím už páté finále Tarnobrzegu v této soutěži a konečně s proměněnou penaltou. Jako bonus jsem hrála v obou finálových zápasech se zakončením v domácím prostředí. Za stavu 2:2 jsem šla na rozhodující zápas… Větší odměnu a šťastnější konec při odchodu z Tarnobrzegu jsem mít ani nemohla. A samozřejmě budu ráda vzpomínat i na lidi kolem trenéra, paní Tamaru a spoustu výborných spoluhráček, vlastně kamarádek, se kterými jsem zažila opravdu hodně srandy. Od divokých party až k obyčejným zážitkům z cest a z běžného života. Bylo toho opravdu hodně…“
Renáta Štrbíková v dresu Tarnobrzegu při utkání Poháru ETTU v Hodoníně
Jak se zrodil váš návrat na českou scénu?
„Nějak to vyplynulo samo od sebe. Trenér Necek dlouho nevěděl, jestli sežene sponzora a nechtěl nic slibovat. Dal mi určitý termín, ale já zase nechtěla čekat. Ani jsem nový klub nějak nesháněla, ale s Lenkou Harabaszovou jsme se bavily na tréninku co a jak další rok a ona se zmínila v Hodoníně… Jsem ráda, že to takhle dopadlo. Pět let už bylo taky dost, takže přišel čas na změnu. V srpnu mi bude šestatřicet a cestování mi už taky dávalo zabrat, Hodonín je blízko a je to nejlepší klub u nás. Znám lidi z klubu, vím, že je tam dobrá atmosféra a to je pro mě důležité. Spoluhráčky jsou moje kamarádky, tak že nic nebránilo tomu, vrátit se do Čech. Myslím, že to je dobrá volba.“
Budete další z pleády českých reprezentantek, které působily nebo budou působit v Hodoníně. Co tomu říkáte?
„No to svědčí o jediném, že Hodonín je klub na vysoké úrovni, který to myslí vážně. A to nejen na české úrovni ale i na té mezinárodní, čehož je dokladem, že hrají a dobře Pohár ETTU. To byl mimo jiné taky důvod k přestupu. Je to výborná soutěž. Doufám, že v evropských pohárech opět uspějeme, já se vynasnažím tomu přispět co nejlepšími výkony.
V dresu Hodonína se mimo jiné potkáte s Kateřinou Pěnkavovou a Lenkou Harabaszovou. Těšíte se?
„Co na to říct? Opět další z důvodů k přestupu do Hodonína. Jsou to moje kamarádky. Vídáme se na trénincích v Havířově, scházíme se i mimo ping-pong, to by mělo družstvu jedině prospět. Ze všech co tam budeme v Hodoníně hrát, mám pocit, že chceme vyhrávat… Myslím, že jsme dobrá kombinace a mohlo by to fungovat.“
Sledovala jste alespoň na dálku letošní finále české extraligy mezi Hodonínem a Břeclaví. Co jste tomu říkala?
„Musím se přiznat, že nějak extra jsem to nesledovala. Nebyl čas. Byla jsem v té době v maximálním zápasovém vytížení, ale nějaký kontakt z holkami byl. Psaly mi co a jak. Samozřejmě jsem jim titul přála, bylo to určitě zasloužené vítězství.“
Hodonín letos získal již svůj devátý český titul. V hodonínském dresu vás zřejmě nečeká nic jiného než opět útok na příčky nejvyšší?
„Tady není o čem polemizovat a alibisticky se vyhýbat. Je to jednoznačně cíl číslo jedna.“
Hodonín pošilhává po Lize mistryň, kterou jste hrála s polským Tarnobrzegem. Jaká je to soutěž a je přínosem pro takové kluby, jakým je například český šampión?
„Liga mistryň je pořádný oříšek. Myslím, že konkrétně pro mě je Pohár ETTU tak akorát. Jsem pochopitelně ráda, že jsem si Ligu mistryň zahrála. Ale asi na to už nemám, byť jsem občas nějaký ten bod udělala, ale na lídra to určitě není. Je to o hodně kvalitnější soutěž ne Pohár ETTU. Ligu mistryň hrají skutečně nejlepší evropské kluby, které skoro nejdou porazit. Nepovedlo se to ani nám s Tarnobrzegem… Kluby jako Fenerbachce, Linec, Berlín jsou prostě nad naše možnosti. Ale Pohár ETTU je vždy dobrá výzva.“
Chvíle nejhezčí – české stolní tenistky na stupních vítězů v Baku
Na úplný konec sezóny přišel start na Evropských hrách v Baku. Jak se vám tato „evropská olympiáda“ líbila?
„Baku byla kapitola sama o sobě. Bylo to prakticky po sezóně, po úspěšné sezóně. Bylo těžké tam odjíždět s nadšením, za to zpátky se nám s nadšením letělo. Osobně si myslím, že to je ohromný úspěch. Samozřejmě to nebyla klasická olympiáda, ale bylo to takové mistrovství Evropy s nádechem olympiády. Medaili chtěl získat každý. Hrálo tam nejlepších šestnáct družstev Evropy. A tím myslím opravdu nejlepších, protože nechyběl nikdo. Porazily jsme pro nás dosud neporazitelné Rakousko, které hrálo s dvěma Číňankami, Francii s dvěma Číňankami a v zápase o medaili Ukrajinu, se kterou odjakživa svádíme těžké bitvy. Z toho je patrné, že jsme si tu medaili zasloužily. Byly jsme nasazené jako devítky a máme bronz za Německem a Nizozemskem. Prostě skončily jsme za dvěma top týmy. Vyhrály jsme tu medaili ne proto, že jsme ji chtěly víc než ostatní, jak se často říká, ale konečně nám to všechno klaplo. Hrály jsme jako tým ve třech lidech, všechny tři jsme měly slušnou formu a to se nás asi těžko poráželo. Nikomu jsme neutíkaly z lopaty, že bychom měly nějaké extra štěstí. Prostě jsme ukázaly, na co máme. A já si té medaile nesmírně vážím. Zrodila se ve zvláštní olympijské atmosféře. Přebírat ji z rukou Sergeje Bubky, to byl opravdu zážitek.“
V Baku jste po bronzu v soutěži družstev byla nejlepší českou hráčkou v singlu, kde jste se probojovala až do osmifinále. Jak to s odstupem času hodnotíte?
„V singlu to byla trochu škoda. I tam to mohlo jít dál. Klidně i na tu medaili, kdyby všechno klaplo, tak jako při super výkonu proti Shen Yanfei. Šlo o neskutečný zápas, sety končily i 20:18. Byl to taktický souboj, moc dobrý výsledek. Na Evičku Ódorovou mi asi chybělo více mentálních sil… Byl to můj, myslím, sedmý den v řadě ve vypjatých situacích. Ona družstva nehrála. Není to výmluva, jen jedna z příčin. Další byla, že mi vnutila její hru. Našla taky jeden recept, který fungoval, a toho se držela. Hrála dobře. Škoda, že jsem nevyužila setboly v prvním a třetím setu. V obou jsem vedla 10:7 a druhý set jsem vyhrála… Stav měl být spíš 3:0, ale bylo to 1:2 a to mě zlomilo. Ale nevadí. Myslím, že i tak byly moje výkony dobré a ta medaile to zahojila během chvíle.“
Co vás v Baku nejvíce zaujalo, co jste stihla navštívit?
„No moc času, aby mě něco zaujalo, jsem neměla. Na olympiádě jsem byla v Aténách, takže to zázemí bylo hodně podobné. Do Baku jsem přiletěla devátého a až do 18. června jsem pořád hrála. Měla jsem nakonec tři dny volna. Takže byl nějaký turismus s foťákem po městě. Baku se hodně se rozvíjí, peníze asi budou, když jsem viděla ty ropné věže v moři. Je to takové turecko-arabo-rusko. Takže mi to zajímavé přišlo. Dala jsem si i jejich vynikající kebaby. Jeden den jsem se byla podívat na střelbu skeet, synchronizované skoky do vody a pak ještě na finále trampolíny mužů. To bylo super…. Hráli jsme se Sašou Klimentem office-pong. To bylo taky moc zajímavé. Na oslavu medaile jsem si dala nějaké to plzeňské pivečko. Natřela jsem to badmintonistovi Koukalovi ve stolním fotbálku atd… Překvapila mě vstřícnost a nadšení místních organizátorů a dobrovolníků. Byl to pěkný zážitek.“
Pěkná vzpomínka na Baku, bronzové družstvo s trenérem Krpcem
Po návratu z Baku přijde konečně zasloužená dovolená? Co máte přes léto, než začne příprava na novou sezónu, v plánu stihnout?
„Už se na dovolenou moc těším. Baku mi v podstatě ukradlo celý červen. Vyrazím na jižní Moravu a pak na Slovensko na chatu s bazénkem, vířivkou, vínkem a pivem. Následně odletím na týden k moři, ještě ani nevím kam a na závěr do Birminghamu. A pak už bude zase srpen a začnu trénovat na novou sezónu.“
