Nejlepší český junior hraje na Czech Junior and Cadet Open v Hodoníně
Maminka Jana mu dala pálku a bílý míček poprvé do rukou v pěti letech. „To jsem za stolem ani nebyl vidět.“ Zároveň honil fotbalový míč, ale v devíti letech se rozhodl: pro stolní tenis. „Ve fotbale bych asi byl obyčejný rekreační hráč,“ říká Tomáš Polanský, jeden z největších talentů českého stolního tenisu.
Od malička sbíral v mládežnických kategoriích domácí tituly. Před třemi lety ovládl mistrovství Evropy kadetů, když vyhrál dvouhru, čtyřhru a byl členem vítězného družstva. V roce 2013 vyhrál prestižní turnaj TOP 10 kadetů Evropy.
Před víc než rokem dokonce kvůli stolnímu tenisu odešel z Obchodní akademii v Děčíně. „Seděli jsme s rodiči i trenérem Josefem Braunem a rozhodli se vsadit vše na pingpong,“ říká. Škoda mu nechyběla. „To opravdu ne,“ směje se. „Ale úplně pohodové období to nebylo, mnohem víc jsem trénoval.“
Nyní už opět studuje, na podzim nastoupil do prvního ročníku na Sportovním gymnáziu v Ostravě. Má individuální plán. Úkoly mu často nosí spoluhráč z juniorské kategorie Jiří Martinko. „A já si domlouvám zkoušky.“
Poslední z prvního pololetí ho čeká v pondělí – zkouška z chemie ho čeká hned po skončení Czech Junior and Cadet Open, největšího juniorského turnaje v České republice, který se tento týden koná v Hodoníně. „Na turnaji se opravdu moc neučím, ale snad to v pondělí nějak zvládnu.“
Loni se Polanský poprvé představil na mistrovství Evropy dospělých a v Jekatěrinburgu v prvním kole vyřadil čerstvého evropského šampióna ze soutěže družstev, Rakušana Stefana Fegerla. Ač prohrával 0:2 na sety. „Byla to velká zkušenost.“
V průběhu šampionátu proseděl dlouhé chvíle na tribuně, pozoroval elitní hráče. Jeho vzorem je Vladimir Samsonov, 39letý běloruský veterán. „Je všestranný, líbí se mi jeho hra. Je obdivuhodné, že se ve svých letech pořád drží ve špičce.“
Brzy se s ním může utkat na turnajích, talentovaného Čecha čeká přestup do kategorie mužů. I proto udělal další zásadní rozhodnutí – zatímco momentálně pendluje mezi Frýdkem Místkem, kde bydlí u trenéra Josefa Brauna; Ostravou, kde studuje; Ústím nad Labem, za jehož tým hraje extraligovou soutěž a turnaji, od podzimu chce začít trénovat v cizině. Jako další štaci má ve výhledu Německo. „Už se učím jazyk.“
Z života v cizině obavy nemá, stolní tenis ho naučil samostatnosti. „Uvařím si, vyperu,“ vypravuje. „Ale je štěstí, že trička se žehlit nemusí.“
Nejbližší dvě tři sezony by pro jeho kariéru měly být zlomem. „Uvidí se, jestli mám na špičku nebo jestli jsem průměrný. Trénink v cizině je pro mě hodně zásadní krok,“ uvědomuje si Tomáš Polanský.
Stolnímu tenisu věnuje hodně – času i energie. Tu a tam už ale i něco vydělá. „Že by mě teď stolní tenis živit, to ne, ale něco málo tam občas je.“
