Ve většině družstev proběhla generační výměna, proto bylo velmi těžké dělat nějaké prognózy, jaké jsou medailové vyhlídky v soutěži družstev.
Kadeti již v průběhu sezóny dokazovali, že s nimi Evropa musí počítat a byli i v očích veřejnosti velkými kandidáty na medaili. Zbylá tři družstva již takové vyhlídky neměla, snad jen junioři při optimální konstalaci hvězd.
Kadetky začaly výborně vítězstvím nad Slovenkami, to jistě málo kdo čekal. S Němkami to měly těžké, hra do rozličných druhů potahů není jejich silnou stránkou. Po vyřazení v osmifinále na ně dolehl smutek z porážky a ne zcela se skoncetrovali na první utkání o umístění s Belgií, kterou předtím v baráži porazily. Očekávání jistě splnila Aneta Kučerová, která bodovala v singlech, v deblu by to z její strany chtělo více pochopení pro spoluhráčku. Jistě by jim slušelo více umístění těsně nad osmičkou, než 13. místo. Bylo to pro ně poučení do dalších let a když se přestanou často tvářit, že jim ubližuje celý svět, budou vidět věci kolem sebe daleko více pozitivněji a radostněji.
Do kadetů se vkládali medailové naděje, už proto, že náš nejlepší kadet Tomáš Tregler je hodnocen jako třetí nejlepší v Evropě v probíhající sezóně. Trenér Josef Plachý rozložil tíhu úspěchu na všechny členy družstva. Jen Tregler hrál debla i dvouhru. Vynikající byl především Tomáš Tregler, ale i ostatní kluci předváděli výborný pinec. Zatřepálek měl těžkou pozici, vždy začínal se soupeřovou jedničkou a několikrát chyběl jen pověstný krůček k vítězství. Hájek jako levák je výborným deblistou, byl to dobrý tah od trenéra spojit ho s Treglerem. Nakonec celé družstvo fungovalo jako celek, každý měl svou funkci a pozici, i benjamínek Obešlo. Kluci táhli za jeden provaz a nadšení jejich i trenéra Josefa Plachého bylo po zásluze odměněno stříbrnou medailí. Je to vynikající úspěch našich mladých reprezentantů.
Cesta špičkového sportovce je dlouhá a trnitá. Ostře sledované juniorské týmy měly před sebou těžké úkoly. Pokusit se napodobit medailové umístění z minulého roku bylo velmi těžké.
Z loňského juniorského družstva odešly dvě klíčové hráčky, zůstala jen Pěnkavová. Žmolíková se Ságlovou měli sekundovat Katce v družstvech. Je těžké něco hodnotit, když průběhy zápasů, ať už vítězných nebo prohraných, byly hladké. Zde je vidět, jak těžké je podat očekávaný výkon, unést tíhu zodpovědnosti a zvednout prapor družstva. Žádná z děvčat nepodala ani nadprůměrný výkon a to je trochu málo. Mrzí mě, že hráčky z loňského družstva nevyužily zkušenosti k lepšímu hernímu projevu. Konečné 11.místo je bohužel odrazem jejich momentální výkonnosti.
Podobnou situaci, výměnu klíčových hráčů zažívali i junioři. Jančařík byl velmi spolehlivý a držel družstvo nad vodou. Pravidelně bodoval a podporoval své někdy až moc sebejisté spoluhráče. Je spodivem, jak se trenérovi Koutnému rozpadla během prvního zápasu ve skupině základní sestava družstva. S Rakušany vše zachraňoval náhradník Plaček, který podle mého názoru dává do zápasu skutečně všechno a již na minulých Evropách dokázal, že si zaslouží větší důvěru trenéra. Solidní výkony předváděl Obešlo. Nepůsobili na mě jako kompaktní tým, který jde za co nejlepším výsledkem. V juniorech se vše srovnává a kadetské úspěchy jsou rychle zapomenuty, tohle by měli trenéři našim mladým zdůrazňovat každý den a nutit je do tvrdého přístupu k tréninku. Je velmi propastné zabývat se nadějí na medaili a pak skončit na 13.místě.
