Díky sportu jsem zvyklý na stres, a to mi teď hodně pomáhá, říká český junior
Bronzový medailista z juniorského mistrovství Evropy v Kluži 2018 a jeden z největších českých talentů Šimon Bělík si v pondělí 11. května mohl nejen poprvé po bezmála dvou měsících zatrénovat, ale také viděl svoje spolužáky ve škole. Končí devátou třídu, připravuje se na zkoušky na gymnázium, ale tréninky se spoluhráči z TTC Ostrava 2016 stíhá také.
Jak jste prožíval týdny bez školy a také bez tréninku? Bylo to náročné?
Nevzal jsem pálku do ruky od chvíle, kdy uzavřeli školy, haly a vlastně všechno. Až teď v pondělí jsem byl poprvé na tréninku. Přestávka byla dlouhá, ale jsem v pohodě. Prvních pár dnů jsem si trochu odpočinul a pak se věnoval fyzické přípravě. Udělal jsem si takové domácí fitko a denně cvičil. Taky jsem se samozřejmě učil.
Dělalo vám velké problémy učit se sám?
Vůbec ne, protože jsem zvyklý učit se individuálně. Už několik let trávím hodně času na cestách a po turnajích, takže učivo musím zvládat sám. Umím si naplánovat jednotlivé úkoly a pak si i nastavit denní plán. Tohle mi vyhovuje a neměl jsem s tím ani nyní problém. Naopak si myslím, že ve srovnání s mými spolužáky, kteří nejsou zvyklí takto pracovat, to byla pro mne výhoda.
Máte pocit, že jste stihnul směrem ke škole a přijímačkám na gymnázium zvládnout vše?
Myslím, že jsem se hodně zlepšil v matematice. Moc mi pomohlo, že některé věci, kterým jsem nerozuměl, mi mohl vysvětlit taťka. Byl takový můj domácí učitel matematiky. S češtinou problémy nemám, myslím, že jsem vše zvládl. Když jsem si dělal průběžné testy, měl se počet bodů, který jsem chtěl.
Kdy vás čekají zkoušky?
Budeme mít jen jeden termín pro oba předměty, konkrétně 8. června. Máme vlastně ještě necelý měsíc na to, abychom se ve škole na zkoušky připravili.
Kolik se vás v pondělí ve škole sešlo? Byli všichni, kdo jsou ve stejné situaci jako vy?
Musím uznat, že jsem se do školy vlastně těšil. Na spolužáky, na tu atmosféru. Byl to zvláštní pocit. Je to náš poslední společný rok, takže to bylo vidět i na ostatních. Byli jsme tam opravdu téměř všichni. S výjimkou těch, co už jsou na některou školu přijati. Kdo se hlásí na gymnázium cítí veliký tlak. Nebude to vůbec snadné. Já mám výhodu, že jsem ze sportu na velký tlak zvyklý. To mi pomáhá. Bavili jsme se hodně o těch posledních týdnech a musím říct, že se intenzivně učili všichni.
V pondělí jste nebyl po dlouhé době jen se svými spolužáky, ale také spoluhráči z klubu. Jaké byly první pocity za stolem?
Nikdy jsem tak dlouhou přestávku neměl. Prvních deset míčků jsem si připadal jako úplný amatér. Pak se to rychle zlepšilo. Cítím jsem to na raketě, zkoušel jsem lehké kombinace, periferní vidění bylo v pořádku, postupně jsem se cítil jistý i v pohybu za stolem. Upřímně, myslel jsem si, že to bude horší. Myslím, že je to otázka několika dnů, kdy se dostanu do formy, která je běžná na začátku sezony. Jasně, na mistrovství Evropy bych asi za dva týdny jet nemohl, ale bodovací turnaj nebo ligový zápas bych na konci května hrát asi mohl.
Mistrovské zápasy si ovšem několik měsíců nezahrajete. Jak moc vás například mrzí, že v červenci nebude juniorské mistrovství Evropy?
Zrušeny byly všechny soutěže na světě v drtivé většině sportů, s tím jsme nemohli nic dělat. Takže jeden evropský šampionát v tomto směru nic není. Hodně naštvaní mohou být hlavně ti, kdo ve své věkové kategorii končí a tohle měl být jejich vrchol. Zeptejte se na to třeba Tomáše Martinka, Františka Onderky nebo Radka Skály. Je mi jich trochu líto, protože v Záhřebu měli šanci poprat se o dobrý výsledek. Já ještě v juniorské kategorii zůstávám a snad si MEJ zahraju příští rok. Teď ale myslím hlavně na přijímačky, ty jsou mojí prioritou.
