Na včerejším jednání výkonného výboru České asociace stolního tenisu jsme přistoupili k rozhodnutí ukončit všechny extraligové a ligové soutěže této sezóny. Stalo se tak po velmi intenzívní diskusi na několika posledních zasedáních, která nyní vedeme prostřednictvím videokonferencí.
Oficiální text rozhodnutí ZDE je podrobnější než tato jedna obyčejná věta, ale přesto bych se nyní ještě k situaci rád vrátil tímto méně formálním až osobním způsobem. Na svazové úrovni se snažím pomáhat přes dvacet pět let, a nyní vzpomínám na podobně závažná rozhodnutí, která musel výkonný výbor přijímat. Když krachovala Sazka a s ní financování sportu a nebylo ani na výplaty zaměstnanců? Když se rozdělovalo Československo? Když se směnkou v poslední vteřině řešily prize money na prvním Czech Open 1999? Nebo pravidelné složitosti spojené s nominací reprezentace? Nebo zavádění systému reprezentačních center? Ekonomicky nezvládnuté mistrovství Evropy juniorů v Praze 2009? Složitosti s výběrem pořadatelů našich akcí? Závažnější a soudní spory mezi členy našeho spolku? Je toho spousta, ale snad nikdy se nejednalo o tak plošný zásah do fungování celého svazu, včetně všech krajských svazů a všech oddílů. Snad nikdy neexistovalo tolik různých variant řešení, navíc všechny špatné. A to všechny vycházely ze stejných důvodů a stejným argumentem by bylo možné odůvodnit třeba úplně opačné rozhodnutí.
Již při naší první diskusi po uzavření sportovišť padl návrh na ukončení sezóny. Přiklonili jsme se k přerušení s nadějí, že později bude možné sezónu dohrát, i když narušenou obdobím bez technické přípravy nebo organizačními problémy spojenými s pořádáním akcí třeba v červnu. Následovaly další diskuse, zapojení širšího okruhu osob, sledování přístupu ostatních sportovních svazů a okolních stolně tenisových asociací, spolupráce v rámci ČUS a olympijského výboru. Významným podnětem k finálnímu rozhodnutí byla přetrvávající velká nejistota způsobená nesystémovým rozhodováním ze strany krizového vedení státu vůči sportům a sportovcům a velmi malá podpora ze strany Národní sportovní agentury. Nakonec jsme dospěli k závěru, že již potřebujeme nastavit jistější prostředí, které by umožnilo připravit se na příští sezónu tak, aby ta už pokud možno ovlivněna nebyla.
Ze svého působení v roli vrchního rozhodčího a všech zkušeností, které jsem díky tomu získal, si odnáším jeden důležitý princip. Rozhodnutí vůči jednomu hráči musí zohledňovat i hledisko druhého hráče, aby ten nebyl rozhodnutím poškozen. A je jedno, jestli se jedná o rozlosování soutěže nebo správné provedení podání. V tomto případě se jednalo o rozhodnutí o postupech a sestupech.
Samozřejmě přicházely v úvahu i další, opět špatné, varianty, např. sezónu anulovat, a začít na podzim znovu. Jak tedy vyhodnotit nedohranou tabulku, občas i s nestejným počtem odehraných utkání? Po podrobné analýze jsme zjistili, že pouhá dvě kola do konce je často již rozhodnuto, a že navržené rozšíření soutěží pro příští sezónu je proveditelné. Ani toto řešení není ideální. Bude mít dopad na termínový kalendář, vzrostou nároky na herní zátěž i pořadatelskou službu, zřejmě i pro kvalitu soutěží se nejedná o nejlepší krok. Nicméně se nám tato varianta jeví jako nejspravedlivější vůči účastníkům letošních soutěží a jejich úsilí, které do této sezóny vložili. Z negativních důsledků je mimo jiné nepříjemné, že se naše nejlepší družstva nemohou sportovně poprat o titul Mistr České republiky, proto alespoň přiznáváme aktuálně vedoucím družstvům vítězství v letošní extralize.
Dovolte mi velmi poděkovat našim zástupcům v odborných komisích, a za všechny jmenovitě Mirku Henželovi, Vašku Drozdovi, Tomáši Malíkovi a Hance Valentové, nejen za jejich každodenní zapojení a pomoc při tomto rozhodování, ale za jejich práci se zajištěním fungování asociace v tomto období. Děkuji dalším členům asociace, kteří se do diskuse zapojili, ať už přímo anebo nám zasílali svá stanoviska. Chci vás ujistit, že každé hledisko bylo důkladně posouzeno.
A ještě jedno veliké poděkování patří mým kolegům z výkonného výboru. Neměli jsme v průběhu aktuální diskuse stejné názory, ale ke společnému rozhodnutí jsme se dobrali ukázkovým způsobem. Je mi jasné, že vůči většině našich rozhodnutí musí ze strany pingpongové veřejnosti průběžně existovat spousta výhrad. Už ani náš předseda tolik nepoužívá své krédo „všichni jsme pingpongáři“, se kterým do této role nastupoval, když věřil, že všechny rozdíly mezi námi jsou jen malicherné. I přes očekávané výhrady bychom ale měli všichni uznat, že způsob vedení asociace ze strany Zbyňka Špačka je to, o co jsme se v nynějším složitém období mohli opřít, a dobrat se tak ke schůdnému řešení.
Držím nám všem palce, ať už se brzy zase můžeme setkávat u pingpongových stolů.
Buďte zdrávi.
Petr Bohumský
