Dnes ihned po obědě hrála obě naše družstva velice důležité zápasy. A nutno říci, že konečně jsme si vybrali trochu toho pověstného štěstíčka. Děvčata v nervózním utkání se Srbkami, které ve skupině hladce porazila, nakonec slavila úspěch a udržela se v Championships divizi mistrovství světa. A pohleďte jen na ten závěr. Stav 2:2 na zápasy, Dana Čechová stav 2:2 na sety a v pátém, rozhodujícím setu, prohrává 2:7. Odvrátila tři mečboly a vyhrála 15:13 i s pomocí dvou nechytatelných prasátek. Na to se však historie neptá.
Iveta Vacenovská při dnešním zápase se Srbkami
A muži, s Egyptem jako přes kopírák. Dima Prokopcov první zápas vyhrál devět v pátém setu, druhý zápas dokonce na výhody, rovněž v pátém setu. A aby toho nebylo málo, Luboš Jančařík, také v pátek setu, prohrával dokonce 5:10. Vše dopadlo dobře. Bohužel večer si vybrali kluci jedinou špatnou chvilku, ale v tom nejdůležitějším zápase o postup do Championships divize. Po šesti vítězstvích přišla jediná porážka, která nás stála postup. S Italy jsme neměli šanci, škoda. Ani jeden z trojice (Prokopcov, Konečný, Širůček) nepodal optimální výkon. Zápas také ovlivnil jeden z rozhodčích, protože nekompromisně započítával naše sporné servisy. A všem třem našim hráčům. Budeme tedy doufat, že před příštím MS budeme tak dobře na světovém žebříčku, že se vejdeme do té nejlepší divize.
Dima Prokopcov při vítězném utkání s Egyptem
V Tokiu bylo opět hezky. Jsou teď tři dny svátků. Dnes Den japonské ústavy, zítra Den zeleně a pozítří Den dětí. Město se trochu vylidnilo. Ale přesto, že jsou svátky, jsou obchody otevřené. A tady v Tokiu dlouho, někdy i hodně po desáté večer. Jestliže si u nás stěžujeme značný počet heren a na nich závislé hráče, zdá se, že je to v Japonsku ještě větší problém. Je jich tady hodně a jsou daleko větší, a když se jde okolo a nakoukne se dovnitř, pojímá jej hrůza. Herny jsou obrovské, všichni zde kouří a všichni hrají a sázejí. A překvapivě je zde i dost žen.
Dnes jsem konečně viděl v akci našeho jediného rozhodčího Romana Kleckera. Počínal si při rozhodování dobře, ale zdál se mi dost unavený. Po svých zápasech přišel za mnou a trochu si stěžoval, že oba předcházející zápasy byly hodně dlouhé a značně vyčerpávající.
Roman Klecker v roli jediného českého zástupce při rozhodování
Ve druhé hale, kde se nehraje o tituly (tam dnes hrála obě naše družstva), jsme objevili jednu zajímavost. V této hale totiž získala Věra Čáslavská tři olympijská zlata na LOH v roce 1964. A má tady také velkou barevnou fotografii. Hezké.
Cítíme se v Tokiu tak bezpečně, jako kdyby neexistovala žádná kriminalita. A asi tady vůbec žádná není. Přesto na každém patře hotelu prochází pravidelně po chodbě místní policista. Včera jsem si šel pro vodu v noci do automatu (mám jej dva metry od vchodu do mého pokoje). Jakmile jsem hodil do něj mince (to způsobilo drobný hluk), hned se objevil. Trochu mě zatrnulo, byl jsem jen v pyžamu, ale on se usmál, pozdravil mě a šel dál, jako kdyby se nic nedělo.
Fotografie Věry Čáslavské v hale Metropolitan gymnázium
A ještě jedna zajímavost z dnešního dne. V poledne jsem jel do haly s trenérem rakouské reprezentace mužů Jarkem Kolodziejcykem (partner A.Botkové). Uvítal mě slovy. Zdravím Otu Pavla 21. století. Tak nevím, jak to myslel, snad v dobrém. Prostě se snažím napsat pro naše stolní tenisty něco navíc z dějiště MS.
Zítra své pohlednice z Tokia uzavřu. V pondělí se vracíme domů.
Z Tokia, Zbyněk ŠPAČEK,
předseda České asociace stolního tenisu
