Úspěšným českým handicapovaným stolním tenistou je například Jiří Suchánek
Stolní tenis je světově rozšířený sport, který v současné době sdružuje 226 národních asociací jednotlivých států. Celkový počet registrovaných hráčů po celém světě se odhaduje na 300 milionů. V České republice je aktuálně přes 26 000 registrovaných hráčů. Na programu olympijských her je stolní tenis od roku 1988. V tomto kontextu je zajímavé, že jako paralympijský sport se stolní tenis objevil již v roce 1960, kdy se konaly první oficiální paralympijské hry.
Českých hráčů s tělesným postižením je přibližně 100. Tento článek se snaží nastínit problematiku hráčů stolního tenisu s tělesným postižením. Cílem je vytvořit ucelený text zabývající se výše uvedeným tématem, protože v českém jazyce v podstatě neexistuje žádná literatura, která by se problematice hráčů stolního tenisu s tělesným postižením věnovala.
Možnost prvního kontaktu se stolním tenisem měli jedinci s tělesným postižením ve Velké Británii, v malém městečku Stoke Mandeville v roce 1955. V místní nemocnici již od 2. světové války byl díky dr. Ludwigu Guttmannovi sport nedílnou součástí ucelené rehabilitace pacientů s tělesným postižením (především válečných veteránů).
Slavné Stoke Mandevillské hry, které bývají považovány za předchůdce her paralympijských, se zde konaly v roce 1948 v ten samý den, kdy v Londýně začala olympiáda. V roce 1960 se v Římě konaly první oficiální paralympijské hry a stolní tenis byl jejich součástí. Ve stolním tenisu tehdy soutěžilo 35 hráčů z deseti zemí.
V současné době je na světovém žebříčku vedeno 1126 tělesně postižených stolních tenistů, z toho 597 stojících (standing) a 529 hráčů na vozíku (wheelchair). Pro stolní tenis tělesně postižených hráčů stojících platí stejná pravidla, jako pro „zdravé“ hráče, která jsou dána ITTF. Někteří stojící hráči s amputací používají při hře identickou protetickou pomůcku (protézu), jiní mají speciální protetickou pomůcku pouze pro stolní tenis. Tu si před utkáním nasadí místo protetické pomůcky pro běžnou chůzi.
Toto je běžné i v jiných paralympijských sportech, např. při lyžování musejí využít speciální protézu/nástavec. Hráči na vozíku mají také několik modifikací (připoutání rakety k ruce, způsob servisu, výška polštářů pod zadní částí těla atd.). Někteří hráči ke hře používají běžný ortopedický vozík, jiní speciální sportovní.
Klasifikace ve stolním tenisu
Od běžného stolního tenisu se stolní tenis tělesně postižených liší zejména tím, že jsou hráči zařazeni do kategorií podle mezinárodní paralympijské klasifikace. Jedná se o relativně propracovaný (avšak nikoli bezchybný a dokonalý) systém hodnocení. Jeho cílem je zařadit sportovce různých typů postižení do klasifikačních tříd tak, aby mezi sebou mohli soupeřit na srovnatelné úrovni a nebyli znevýhodněni velikostí či typem svého postižení.
Také je stanoven tzv. minimální handicap (nejmenší možné postižení), které hráč musí mít, aby se mohl soutěží pro sportovce s tělesným postižením zúčastnit. Klasifikační třídy jsou určovány profesionálními klasifikátory, často před sportovní akcí. Samotné hodnocení má jasně daná pravidla. Během klasifikačního testování musí sportovec prokázat největší úsilí, jakého je schopen. V případě prokázání podvádění může být jedinec i diskvalifikován a není mu přidělena žádná klasifikační třída.
Ve stolním tenisu tělesně postižených existuje 10 klasifikačních tříd, které se označují TT1 až TT10. Písmenná zkratka vznikla z anglického názvu Table Tennis a čísly 1 až 10 je vyjádřena míra postižení. Rozdělení do jednotlivých klasifikačních tříd je stanoveno tak, že čím závažnějším a rozsáhlejším tělesným postižením hráč disponuje, tím nižší je mu přidělena klasifikační třída. Při klasifikaci se testuje především možnost rozsahu pohybu, lokomoční omezení, svalová síla, rovnováha a schopnost udržet raketu.
Hráči na vozíku
Pro hráče na vozíku jsou určeny třídy TT1 – TT5, kde v TT1 jsou „nejvíce“ postižení hráči na vozíku a v TT5 „nejméně“. Ve třídách TT6 – TT10 soutěží stojící stolní tenisté, opět platí pravidlo, čím větší postižení, tím nižší číslo třídy a naopak. Níže uvádíme rozdělení klasifikačních tříd podle tělesného postižení.
TT1 – „nejtěžší“ postižení, ochrnutí dolních končetin + těžké ochrnutí horních končetin (= kvadruplegie), nestabilní sed, nestabilní rovnováha trupu, nehrající paže pomáhá ke stabilizaci sedu a trupu, raketa se váže k ruce.
TT2 – raketa se váže k ruce, kvadruplegie – horní končetiny již nejsou tak těžce ochrnuty, nestabilní rovnováha trupu, nestabilní sed, nehrající paže pomáhá ke stabilizaci sedu a trupu.
TT3 – nestabilní rovnováha trupu při ventrodorzálním a laterolaterálním pohybu, horní končetiny zpravidla zdravé, případně některé anomálie, nehrající horní končetina opět pomáhá k udržení pozice sedu a trupu a pohybuje s vozíkem, dolní končetiny ochrnuté.
TT4 – již schopnost v určité míře udržet stabilní sed a rovnováhu trupu bez pomoci nehrající horní končetiny, avšak ne optimálně, protože není schopnost stabilizovat pánev, horní končetiny zdravé, dolní končetiny ochrnuté.
TT5 – „nejlehčí“ postižení, schopnost stability sedu a funkčnost trupu, horní končetiny zdravé, dolní končetina/y amputovaná/é nebo ochrnuté.
Hráči stojící
TT6 – „nejtěžší“ postižení, které většinou postihuje obě horní a obě dolní končetiny nebo alespoň tři z nich, jako amputace na hrající paži, oboustranná nadkolenní amputace, dále např. onemocnění jako ataxie, atetóza, hypertonie, která postihují dolní končetiny a hrající paži, svalová dystrofie končetin, trupu nebo některá jiná nervosvalová postižení, která jsou svojí závažností srovnatelná.
TT7 – výrazné postižení buď obou dolních končetin (problémy s dynamickou a statickou rovnováhou) nebo výrazné postižení hrající paže, nebo nepříznivý vliv postižení na obě horní končetiny a částečně na dolní končetiny, např. hráč s oboustrannou nadloketní amputací je zařazen do této třídy, hráč s jednostrannou nadkolenní a jednostrannou podkolenní amputací taktéž, středně těžká hemiplegie, která má vliv na funkčnost hrající paže.
TT8 – středně těžké postižení obou dolních končetin a částečně postižená hrající paže, svalová slabost jedné dolní končetiny z důsledku dětské obrny a u druhé dolní končetiny např. ztuhlý kotník, jednostranná nadkolenní amputace, zmrzlý nebo ztuhlý ramenní kloub, středně těžká hemiplegie nebo diplegie, která nemá znatelný vliv na funkčnost hrající paže.
TT9 – mírné postižení dolních končetin, dětská obrna dolních končetin, ale s dobrou dynamickou a statickou rovnováhou, včetně pohybování se, jednostranná podkolenní amputace, artróza kolene nebo kyčle (atrofie či snížený rozsah pohybu), amputace prstů nebo ruky bez schopnosti úchopu se sníženým pohybem v rameni, lehká až střední hemiparéza s prakticky zdravou hrající paží a s nepatrnými problémy dolních končetin.
TT10 – „nejlehčí“ postižení jako je ztuhlý kotník na jedné dolní končetině, ztuhlé zápěstí na hrající horní končetině, amputace prstů nebo dysmélie s funkčním úchopem na hrající horní končetině, střední až těžké postižení nehrající horní končetiny, hráči s problémy vzrůstu také splňují požadavek minimálního postižení.
Současná problematika klasifikací
Problém (ne)spravedlnosti klasifikačních tříd se neustále řeší napříč paralympijskými sporty. Od 1. 1. 2018 nastalo u stolního tenisu řízeného ITTF překlasifikovávání některých hráčů, u kterých bylo už roky evidentní, že jejich klasifikační třída nemůže být podle současných kritérií správná.
Nyní již záleží na tom, zda se upraví kritéria pro konkrétní klasifikační třídy, aby se nemuselo masově překlasifikovávat, nebo se bude pravděpodobně mnoho hráčů přesouvat ze své aktuální třídy do jiné. Může se stát i to, že na základě této kontroly budou někteří hráči ze třídy s nejmenším postižením ze sportu tělesně postižených vyloučeni, protože nebudou splňovat daná kritéria.
Z osobního rozhovoru s předsedou soutěžně technické komise stolního tenisu tělesně postižených a z emailové korespondence s jediným českým národním klasifikátorem jsme se dozvěděli, že se tento trend přenáší i do českého prostředí. V letošním roce se tak v průběhu některého z turnajů musí všichni (zatím pouze stojící) hráči, kteří jsou evidování na republikovém žebříčku, povinně nechat překlasifikovat.
Stolní tenis je sportem, který může provozovat na soutěžní i rekreační úrovni téměř každý, včetně široké škály jedinců s tělesným postižením. Při splnění minimálního handicapu se pak může hráč s tělesným postižením realizovat i v paralympijském hnutí, pro které musí získat patřičnou klasifikační třídu.
David Půlpán
Kompletní článek naleznete ZDE
