"Bude to férové utkání, bez velkých emocí," říká o zápase se Slovenskem zkušená reprezentantka
Snad si ten kopec smůly vybrala před samotným šampionátem. Renáta Štrbíková, pětatřicetiletá česká reprezentantka toho od Czech Open v Olomouci mnoho nenatrénovala ani nenahrála. Sotva dozněly problémy s patou pravé nohy, přišla krátce před odletem na ME do Jekatěrinburgu nepříjemná viróza. Chvílemi to dokonce vypadalo, že na podzimní vrchol sezóny vůbec neodletí…
„Není to poprvé, co mě podobná viróza postihla. Od doby, kdy jsem prodělala boreliózu, mám sníženou imunitu, a tak se občas podobné problémy objeví. Beru antibiotika, uvidíme, zda se do třech dnů dostaví nějaké zlepšení,“ uvedla ještě před odletem Renáta Štrbíková.
Co forma? Asi velká neznámá po těch zdravotních trablech, které vás od Czech Open provázejí?
„Je to tak. Jdu do toho prakticky bez nějakých soutěžních zápasů, bez pořádné přípravy. Tudíž nemůžu od sebe očekávat nějaké super výkony, na druhou stranu někdy můžete trénovat jako blázen a nakonec se s ideální formou stejně nepotkáte. Určitě z toho nemám strach. Myslím si, že v pětatřiceti letech jsem natolik zkušená, že bych si s tím měla poradit. Důležité je, abych byla po zdravotní stránce schopná ty zápasy nějak slušně odehrát. A s tou virózou to je hodně nepříjemné. Člověk je po horečkách unavený, těžko se koncentruje. Uvidíme, jak na tom budu. Třeba zvládnu jenom družstva, a když to dál nepůjde tak jednotlivce už vynechám.“
V Jekatěrinburgu to je vaše patnácté mistrovství Evropy. Vzpomenete si na to první?
„Určitě. Bylo to v roce 1996 v Bratislavě. Byla jsem tehdy ještě hodně mlaďounká. Nominoval měl tam pan Šváb, který mi dával hodně šancí. Ze začátku to vypadalo, že si mě tam berou jako nějakého talismana, ale od začátku jsem byla dost oražená, nenechala jsem se komandovat. Možná i díky tomu jsem se prosadila. V Bratislavě to byl určitě dobrý začátek mojí kariéry.“
Na které z těch čtrnácti evropských šampionátů máte nejlepší vzpomínky?
„Samozřejmě na ty, kde jsme jako družstvo získaly bronzové medaile. První přišla v roce 2009 ve Stuttgartu a moc jsme ji nečekaly. Druhou jsme vybojovaly před dvěma roky ve Schwechatu. Bylo to dílem celého kolektivu, který táhnul za jeden provaz. A všem se nám herně dařilo, bylo to zkrátka super.“
Vzpomínka na „bronzové“ mistrovství Evropy ve Schwechatu 2013
Co „domácí“ mistrovství Evropy 2010 v Ostravě?
„To bylo pro nás pro všechny velké zklamání. Hrály jsme tam celkem dobře, ale smolně nám utekl postup ze skupiny. Hodně jsme to obrečely. Škoda, v domácím prostředí se chce každý vytáhnout a nám se to v Ostravě nepodařilo.“
Letos v červnu jste na premiérových Evropských hrách v Baku také získaly bronz. Dá se na tento úspěch v Jekatěrinburgu navázat?
„Pokud se s Ivetou vyhrabeme z těch zdravotních problémů, tak to v silách našeho družstva určitě je. Evropa má dva super týmy Německo a Nizozemsko, za nimi je dalších šest až osm, které mohou bojovat o medaile. A mezi ně patříme i my. Musíme ale začít už ve skupině. Víme, že nepřijede Vika Pavlovičová, a tak nad Běloruskem bychom měly vyhrát. Slovensko má dvě výborné hráčky Balážovou, která může porazit kohokoliv a Ódorovou. Trojka je slabinou, my jsme naproti tomu vyrovnanější tým. Navíc proti Slovenkám věřím Ivet, ona je pro ně takový strašák. Mají z ní respekt a to je pro nás výhoda.“
Bude to hodně prestižní utkání?
„Ani ne. Velice dobře a dlouho se známe. Objezdily jsme spolu hodně turnajů, jsme dobré kamarádky. Bude to férové utkání, bez velkých emocí.“
