Před rokem skončil na juniorském TOP 12 v Rize osmý. Proto letos odjížděl na inovovaný TOP 10 do anglického Sheffieldu (25. až 27. ledna) s cílem skončit lépe. Jeho trenér Pavel Špaček hovořil potichu o třetím místě. Výsledek však předčil všechna očekávání.
Tomáš Tregler vyhrál prestižní turnaj nejlepších evropských juniorů a dosáhl tak další významný úspěch nejen pro sebe, ale také pro český stolní tenis! Vždyť v samostatné České republice se podobným triumfem může pochlubit jen Renáta Štrbíková, nejlepší juniorka na TOP 12 ve Vilniusu v roce 1997.
Tomáš (nar. 1. listopadu 1990) se vrátil z Anglie domů složitě přes Polsko v pondělí a musel si celé úterý odpočinout. Ve středu 30. ledna jsme už s ním mohli hovořit před tréninkem na pražské Kotlářce
Náš reprezentant sice patřil do okruhu favoritů (třetí na evropském žebříčku), ale přece jen se nejvíce věřilo Angličanovi Paulu Drinkhallovi, kvůli domácímu prostředí a faktu, že obhajoval loňské prvenství. „Bylo strašně důležité být připraven na takto náročný turnaj fyzicky. To si myslím, že jsem zvládnul až na jediný prohraný zápas s Polákem Chodorským. V závěru tohoto utkání jsem trochu odpadl, protože on hraje hodně odzadu. Přitom ho většinou porážím, naposledy před Sheffieldem jsem s ním prohrál na MEJ v Praze 2005 ve čtvrtfinále.“
Jak jsi se připravoval na turnaj po fyzické stránce?
„Když jsem měl volný víkend, tak jsem v Hudlicích, kde bydlím, vzal svého psa Badyho a šel s ním běhat po okolí. Týden před odjezdem jsem trénoval dopoledne i odpoledne a musel jsem tedy trochu ošidit školu. Ale vyplatilo se to.“
Okomentuj blíže své jednotlivé zápasy.
„V pátek jsem začínal s Francouzem Dropem, který vlastně nahradil na poslední chvíli zraněného Poláka Chojnowského a bylo dobře, že to byl jeho první zápas a myslím si, že byl trochu unaven a teprve se rozkoukával. Porazil jsem ho 4:2 a vlastně potvrdil, že s ním mám bilanci bez prohry. Další dny už byl Drop vynikající a nakonec skončil celkově druhý. S Chorvatem Kovačem se znám dlouho, sice jsem s ním ještě neprohrál, ale vždy je to vyrovnané. Měl jsem vyhrát 4:2, vedl jsem 3:2 a neproměnil kopec při mečbolu. Tak jsem musel zapnout v sedmém setu.
Sobota byla hodně náročná. Začala pro mě zápasem s Rusem Šibajevem, s kterým jsem prohrál nedávno na juniorském MS v Americe ve skupině 0:3. Musel jsem se hodně soustředit, vedl jsem se 3:1 a bylo to dobré. On se rozčiloval a vypadalo to, že utkání zabalí, ale bylo to jen zdání. Najednou to bylo 3:3 a v sedmé sadě jsem prohrával 3:7. Musel jsem začít taktizovat a trochu zdržovat, což ho vyvedlo z tempa a zápas jsem otočil. To mě „nakoplo“ a v následujícím utkání s Drinkhallem jsem si věřil, dodržoval taktiku „krátce a blok prvního útočného úderu“. Nesměl jsem chodit od stolu, jinak bych neměl šanci. Porazil jsem ho podruhé v životě, i když často jsem prohrál těsně a myslím si, že se mnou hraje nerad. Odpoledne jsem porazil 4:1 kadetského mistra Evropy Szöcse, který mně stylem vyhovuje.
Naopak Švéd Karlsson mně herně nesedí. Prohrával jsem už 0:3 na sety, i když jsem dva prohrál těsně. Ve čtvrtém setu jsem mu jeden míček sklopil dlouze do forhendu. Karlsson spadnul na zem na zraněné koleno, na němž měl ortézu. Navíc si natáhnul tříslo. Set jsem vyhrál 11:1, v dalším za stavu 6:5 pro mě si vzal Švéd čas pro ošetření, ale nakonec musel vzdát pro zranění.
V neděli přišla porážka s Chodorským. První dva sety jsem prohrál na výhody 14:16 a 12:14 a bylo to hodně náročné. On hraje zezadu kontraspiny a málo kazí. Další dva sety jsem hladce vyhrál, bohužel v pátém jsem neproměnil dva setboly a prohrál set. Další jsem naopak otočil a vyhrál, ale v sedmém setu jsem už neměl moc šancí a chyběly mně síly. S krajenem Chodorského Fertikowským jsem si věřil, protože na German Open jsem ho porazil 3:0, jenže on mně lehce zdolal v prvním setu a musel jsem zapnout naplno. Do posledního utkání proti domácímu Knightovi jsem nastupoval s vědomím, že výhra znamená celkové vítězství. Šanci měl ještě Drinkhall, kdyby porazil Dropa a já prohrál. Zápas mně velmi sednul, navíc Knight neměl formu a skončil celkově devátý. Loni jsem ho porazil na TOPu 4:3 a teď už lehce. Porazit oba Angličany u nich na TOP 10, toho si dost cením. Drinkhall hrál na vedlejším stole a sledoval náš zápas. Když viděl, že vedu 2:0, tak rezignoval a nakonec s Dropem prohrál a skončil až třetí.“
Jak jsi prožíval tento úspěch?
„Hned po zápase s Knightem jsem si to moc neuvědomoval. Až když jsme se o tom všem bavili večer a při vyhlášení hráli českou hymnu, tak mně to došlo a byl jsem strašně šťastný.“
