Poslední týmová medaile je čtyři roky stará a byla bronzová v soutěži žen
Jakkoliv se to zdá paradoxní, v bohaté medailové sbírce historie československého a českého stolního tenisu chybí pouze dvě nejcennější medaile ze soutěží družstev mužů a žen na mistrovství Evropy. Všechny ostatní soutěže na světových a evropských šampionátech Češi (dříve samozřejmě Čechoslováci) už vyhrát dokázali.
Muži letos v Lucemburku, kde už ve středu 13. září začne ME družstev, medailovou sbírku nerozšíří. Fanoušci však určitě přejí českému družstvu žen, aby se jim to povedlo, byť cesta za tou chybějící zlatou medailí je přetěžká, ne-li téměř nemožná.
Hráčů a hráček, kteří se v československé historii radovali ze zisku cenného kovu na ME je ovšem na druhou stranu pěkná řádka. Pojďme si alespoň ty největší osobnosti připomenout. V soutěžích jednotlivců se tituly mistrů Evropy ve dvouhře mohou pochlubit Milan Orlowski (1974, Novi Sad) a Ilona Voštová (1968, Lyon). Čtyřhru mužů dokázali vyhrát Ladislav Štípek s Ludvíkem Vyhnanovským (1958, Budapešť), Jaroslav Staněk s Vladimírem Mikem (1964, Malmö) a Milan Orlowski s Maďarem Gáborem Gergelym (1978, Duisburg). Stejnou soutěže ženy vyhrála dvojice Marta Lužová, Jitka Karlíková (1968, Lyon). Nejvíce titulů vybojovali Češi ve smíšené čtyřhře. Vladimír Miko s Martou Lužovou (1966, Londýn), Milan Orlowski s Ilonou Voštovou-Uhlíkovou (1980, Bern), Jindřich Panský s Marií Hrachovou (1986, Praha) a naposledy Antonín Gavlas s Renatou Štrbíkovou (2013, Buzau).
Kdo konkrétně byl nejblíže vysněnému titulu na evropských šampionátech v soutěžích družstev? Hned na tom prvním v roce 1958 to bylo družstvo mužů ve složení Ludvík Vyhnanovský, Ladislav Štípek, Václav Tereba a Viliam Polakovič, které se muselo obejít bez zraněného mistra světa Ivana Andreadise a nakonec podlehlo až ve finále Maďarsku 3:5. Na další stříbro si museli muži počkat čtyřiadvacet let, kdy se v Budapešti 1982 kvarteto Milan Orlowski, Josef Dvořáček, Jindřich Panský a Vladimír Broda rovněž postavilo ve finále proti Maďarsku a opět prohrálo 3:5.
Bronzových medailí mají muži na svém kontě o něco málo více. V roce 1964 skončili na třetím místě ve švédském Malmö Jaroslav Staněk, Vladimír Miko, Jaroslav Kunz a Štefan Kollárovits. V roce 1972 vybojovali bronz Milan Orlowski, Jaroslav Kunz, Jiří Turai, Štefan Kollárovits a Pavel Ovčařík. O jedenatřicet let později v roce 2003 se v italském Courmayeuru stoupala vzhůru opět česká vlajka. Zásluhou bronzu družstva ve složení: Petr Korbel, Marek Čihák, Josef Plachý, Marek Klásek a Richard Výborný. O dva roky později v Aarhusu 2005 Češi tuto pozici obhájil zásluhou Petra Korbela, Marka Kláska, Tomáše Pavelky, Richarda Výborného a Martina Olejníka. A prozatím poslední medailí mužů je bronz z roku 2010 na šampionátu v Ostravě. Tam hrálo družstvo ve složení: Petr Korbel, Dmitrij Prokopcov, Josef Šimončík, Jiří Vráblík a Tomáš Tregler.
Ženy byly ve finále na ME družstev častěji. Poprvé v roce 1970 v Moskvě, kde ve finále prohrála trojice Ilona Voštová, Alica Grofová a Jitka Karlíková s týmem Sovětského svazu. V roce 1978 v Duisburgu prohrály Ilona Uhlíková, Blanka Šilhánová a Dana Dubinová ve finále s Maďarskem. A pak přišla stříbrná léta trojice Marie Hrachová, Renáta Kasalová a Alena Šafářová. Nejprve v roce 1988 skončily druhé v Paříži ještě společně s Miluší Kocovou, v roce 1990 pak v Göteborgu tuto pozici obhájily.
Bronzových českých zápisů do historie evropských šampionátů je hned devět. Rok 1958 v Budapešti a třetí místo pro Libuši Grafkovou, Evu Kroupovou a Emílii Butzovou-Harvanovou. Rok 1960 v Záhřebu opět Libuše Grafková, Eva Kroupová a tentokrát Vendula Schwarzová. V Malmö v roce 1964 a v Londýně 1966 na stupních vítězů stály Marta Lužová, Irena Bosá a Jarmila Karlíková. V Lyonu 1968 v této úspěšné sestavě vystřídala Irenu Bosou další vycházející hvězda Ilona Voštová. Po krátké pauze se z bronzu československé hráčky opět radovaly v toce 1974 v Novem Sadu. Konkrétně Alica Grofová, Hana Riedlová, Blanka Šilhánová a Ludmila Šmídová. Na domácím šampionátu v Praze v roce 1976 byly u bronzových medailí Ilona Uhlíková, Blanka Šilhánová, Miloslava Žižková a Alica Grofová. A pak po „stříbrné éře“ přišel další bronz až v roce 2009 ve Stuttgartu, kde nová generace Iveta Vacenovská, Dana Hadačová, Renata Štrbíková, Kateřina Pěnkavová a Lenka Hrabaszová vybojovala senzační třetí místo. Prozatím poslední cenný kov v družstvech mají na svědomí prakticky tytéž hráčky. Jen Lenku Harabaszovou vystřídala v roce 2013 ve Schwechatu Hana Matelová.
