Povídání se Zdenou Blaškovou o stolním tenisu, ale nejen o něm
Ve čtrnácti letech má celou svou sportovní kariéru před sebou. Dobře ví, co ji čeká. Obrovská tréninková řehole. Jiná cesta mezi špičkové stolní tenistky, jakou byla i její trenérka v extraligovém klubu SK Frýdlant nad Ostravicí a česká legenda Marie Hrachová, nevede. Musí svému sportu obětovat mnohé a nejen ona. Obrovské penzum práce, zejména té organizační, za ní stíhá udělat otec Ivo, který Zdenu Blaškovou ke stolním tenisu přivedl. Čtrnáctiletá stolní tenistka z Prachatic teď patří mezi nejlepší kadetky v Evropě. Na své první krůčky za pingpongovým stolem vzpomíná s úsměvem…
“Dobře si mé začátky pamatuji. Ke stolnímu tenisu mě přivedl táta se ségrou Dášou. Bylo to v Prachaticích, kde trénuji i teď. Dáša chodila na tréninky a já s ní. Sledovala jsem, jak hraje, pak jsem taťkovi řekla, že to chci taky zkusit. A tak jsem začala pomalu pinkat… A co si taky vzpomínám, byla jsem hodně malá. Bylo mi teprve 5 nebo 6 let, tak abych vůbec viděla na stůl, musela jsem stát na lavičce… (smích),“ vzpomíná na své začátky čtrnáctiletá kadetská reprezentantka České republiky Zdena Blašková.
Zdena Blašková naslouchá radám svého otce a trenéra v jedné osobě
Od té doby již uplynulo pár let. Jak teď vypadá tvůj běžný den?
“Ráno jdu do školy, hned jak přijdu ze školy, jedu s taťkou do Prachatic (cca 20 km), tam trénuji buď s p. Vávrou, p. Kunzem a potom kdo je k dispozici z Libína Prachatice. Normálně jsem trénovala 5x týdně, ale teď jelikož nemám sparing, je to jen 3x. Mám možnost jet do střediska do Prahy, ale to není tak jednoduché. Byla jsem teď dlouho pryč, asi tři týdny ze školy. A jelikož nemám žádný individuál, nemám žádné úlevy. Takže nejprve musím zvládnout školu, potom můžu zase někam jet.“
Je vidět, že skloubit vrcholový stolní tenis se školou není jednoduché. Obzvlášť, když bydlíš v Prachaticích?
„Je to tak. Tento rok jsem v deváté třídě na základní škole, potom chci jít do Prahy na gymnázium. Myslím, že to zvládnu, i když je gympl těžká škola. Zažádám si o individuál, takže co se týče tréninků, určitě budu trénovat víc než nyní, to ale asi všichni ví.“
Asi se teď dost nacestuješ, za tréninky, zápasy, turnaji. Jak to snášíš?
“Cestování mi nedělá žádné problémy. Na tréninky pořád dojíždím dvacet kilometrů do Prachatic, na zápasy to mám ještě dál, až do Frýdlantu nad Ostravicí, což je 450km. A jelikož většina týmů v extralize žen je z Moravy, je to finančně i časově hodně náročné. Myslím, že veškeré úsilí, které do toho můj táta dává, by jiný rodič nezvládl. Vozí mě na tréninky, na zápasy, všude co se týče pingpongu.“
Hraješ extraligu žen v jednom týmu se starší sestrou Dášou. Je to výhoda?
„Určitě. Hlavně nemusím hrát proti ní, to by bylo hodně těžké (smích). Jinak spolu jezdíme na všechny zápasy, radíme si, společně i s Hankou Bartošovou se tak nějak doplňujeme. Společně zažíváme i mnoho zábavy, je to všechno moc fajn.“
S taškou přes rameno a stále na cestách, bez toho to zatím nejde…
Jaké máš vzory, které stolní tenistky se ti herně zamlouvají?
“Nejvíce ze všech se mi líbí Japonka Mima Itová, v tomhle věku a jak hraje, je to něco super. Kromě ní patří k mým oblíbeným hráčkám i Číňanka Liu Shiwen. Z českých stolních tenistek je vzorem Maruška Hrachová. Jsem ráda, že ji mám jako trenérku ve Frýdlantě nad Ostravicí, dává mi hodně cenné rady.“
Momentálně patříš mezi nejlepší kadetky Evropy, jaké jsou ale tvé cíle do budoucna?
„Tento rok jsem ještě kadetka. Myslím si, že mám velké šance něco uhrát na juniorském mistrovství Evropy. Chtěla bych placku, někteří lidé mi dokonce říkají, že bych to mohla i vyhrát. Určitě o to budu usilovat, tak uvidíme… Jinak moc neplánuji, Určitě chci být jednou v české reprezentaci žen, to je můj dlouhodobější cíl. A zahrát si na olympijských hrách by taky nebylo špatné.“
S reprezentačním trenérem Tomášem vrńákem
V poslední době si hrála významné mezinárodní akce – evropský TOP 10, neoficiální MS kadetů. Jak jsi spokojená s výsledky a umístěním?
„Myslím, že to byly docela vydařené turnaje. TOP 10 byl dobrý, až na zápas s Holmstenovou. Jinak jsem porazila hráčky, které jsem měla, pak jsem mohla jen překvapit. Neoficiální kadetské mistrovství světa pro mě bylo zase něco nového. Měla jsem trému, v soutěži družstev jsem hrála jeden zápas, ale s tím jsem počítala. Ve čtyřhře jsme to s Ruskou Kolišovou dotáhly na druhé místo, což považuji za super výsledek. V singlu jsem byla celkově šestnáctá, ale vím, že jsem měla navíc. Nevyšlo mi utkání s Egypťankou Fathyovou, a od toho zápasu už jsem nevyhrála. O to víc jsem se zaměřila na čtyřhru, celkově jsem spokojená.“
Co ti účast mezi evropskou a světovou elitou ukázala, na čem musíš v tréninku nejvíce zapracovat?
„Jsou to stoprocentně nohy, tam jsem hodně špatná. Kromě toho musím víc zapracovat na technice hry se sendvičem. Na tyto věci se teď musím hodně zaměřit, abych se těm nejlepším mohla vyrovnat.“
Co děláš s volným časem, kterého asi moc není… Zbývá ti čas na nějaké koníčky?
„Koníčky nemám, ani nechodím moc ven. Jen škola a trénink. Když to řeknu upřímně, ani by mě to nebavilo furt chodit ven a tak. Dřív jsem docházela na klavír, ale potom jsem to s pinčesem nezvládala, tak jsem se rozhodla skončit. Trošku času mám někdy o víkendu, ale když je zápas, tak ani to ne. Ale jinak jsem ráda, že mám takovýhle život.“
