V Národním domě na Smíchově se Čechoslováci radovali z prvního titulu mistrů světa
V letošním roce si připomínáme pětadevadesát let stolního tenisu v českých zemích a na Slovensku. Dnes už víme, že tento rok bude navždy zapsán jako jeden z těch, v němž byl obecně sportovní život poznamenán nečekanou krizí, tomto případě pandemií nového typu koronaviru. Zrušena byla řada turnajů, nedokončila se většina klubových soutěží v Evropě a v létě se ani neuskuteční olympijské hry v Tokiu.
Autor publikace »Devadesátka stolního tenisu v Čechách, na Moravě a Slovensku« Vladimír Slobodzian poskytl serveru ping-pong.cz práva ke zveřejnění vybraných pasáží a archivních fotografií z této knihy, takže se déle než měsíc můžeme všichni společně procházet bohatou historií tohoto sportu u nás.
Redakčně upravil Jaroslav Odstrčilík
První zlatá…
Uspořádáním 6. mistrovství světa pověřila mezinárodní federace stolního tenisu Československo. Přidělení šampionátu do Prahy byla také veliká zásluha našeho zástupce v ITTF Ing. Zdeňka Heyduška. Světový šampionát v roce 1932 (25. ledna – 1. února) znamenal vpravdě mezník v historii tohoto sportu z pohledu mezinárodního i našeho.
Poprvé byla narušena hegemonie do té doby neporažených Maďarů, Československo získalo zásluhou družstva mužů první titul mitra světa v historii a současně první světové zlato v amatérském sportu pro naši republiku. Nevídaný zájem o turnaj ohromně pozvedl popularitu stolního tenisu u nás. Od této chvíle se začala v dějinách stolního tenisu psát éra označovaná jako „Československá“.
Do Prahy se sjeli stolní tenisté deseti zemí, do pánské dvouhry se přihlásilo rekordních 128 mužů, dámskou dvouhru hrálo 28 žen. V turnaji družstev mužů o Swaythling Cup soutěžilo všech deset týmů, ženy ještě svůj Corbillon Cup neměly. Ten si premiéru odbyl až za necelé dva roky, v prosinci 1933 v Paříži.
Šampionát začal soutěží družstev, která měla trvat tři dny, ale jak se později ukázalo, vyvrcholila až na úplném konci mistrovství za týden. Družstvo Československa tvořili Stanislav Kolář, Jindřich Lauterbach, Antonín Maleček, Michal Grobauer a Bedřich Nikodém začali hladkou výhrou nad Litvou 5:0, odpoledne porazili Lotyšsko 5:3, jenže večer přišla studená sprcha v podobě porážky 4:5 s Rakouskem. Tři tisícovky diváků v sále Národního domu na Smíchově spolkly hořkou pilulku.
Domácí tým ale pokračoval soutěží dál. Porazil nebezpečné Německo 5:3, Indii 5:0, Francii 5:1, Anglii 5:2 a Jugoslávii 5:0. Na závěr čekal soupeř nejtěžší – famózní Maďaři Barna, Szabados, Bellak a Kelén. Pětinásobní mistři světa v družstvech však jen nevěřícně kroutili hlavami, když prohráli hladce 0:5. Národní dům bouřil nadšením. Své miláčky fanoušci odnášeli na ramenou. Večerník Expres tehdy psal: „Vítězství Československa nad Maďarskem vyvolalo v Budapešti velký rozruch přesto, že výsledek byl znám až v pozdních hodinách. Pochopitelně nikdo porážku neočekával a maďarští telefonisté ani nechtěli věřit svým uším, takže si nechali výsledek až třikrát opakovat. Československo vítězí za všeobecného nadšení úplně vyprodaného a policejně uzavřeného Národního domu.“
K titulu mistrů světa to však Čechoslováci měli stále ještě hodně daleko. Protože Maďaři porazili Rakousko, Čechoslováci s Rakušany prohráli, měly tři týmy stejný počet vítězství. Podle řádů se musely jejich vzájemné zápasy opakovat. Vedení šampionátu rozhodlo, že se finále o zlato odehraje až na úplný závěr mistrovství, tedy po soutěžích jednotlivců.
V nich podle očekávání kralovali maďarští hráči a hráčky, ovšem není bez zajímavosti, že si první kolo pánské dvouhry zahrál i největší český komik Vlasta Burian. Vášnivý sportovec prohrál v prvním kole s Angličanem Jonesem, ale uhrál na něj set. Nejlepší čeští hráči postupně vypadli, nejdál se mezi osm nejlepších probojoval Slovák Karol Morávek. Prohrál ve čtvrtfinále s Maďarem Borosem 1:3. Z titulu mistra světa se už podruhé v kariéře radoval Maďar Victor Barna, který na zlato dosáhl také společně se svým spoluhráčem Szabadosem ve čtyřhře.
Čtyři medaile v jednotlivcích
Medaile ovšem cinkaly v dalších soutěžích. Česká nejzkušenější hráčka Marie Šmídová ve dvouhře vypadla až v semifinále s Maďarkou Mednyanszkou, ve čtyřhře pak společně s Annou Braunovou postoupily do finále. V něm prohrály v pětisetové bitvě s Maďarkami Mednyanszkou a Siposovou a vybojovaly stříbro. Bronzové medaile pak získal další český pár Věra Pavlásková – Berta Zdobnická. Poslední cenný kov z individuálních soutěžích si zajistil bronzový smíšený pár Jaroslav Jílek, Marie Šmídová.
Finále soutěží jednotlivců se hrála v sále Jednoty soukromých úředníků na Vinohradech. V Národním domě se totiž chystalo veliké finále. V hledišti se tísnilo 2500 diváků, kteří hnali svými hlasivkami trio Jindřich Lauterbach, Stanislav Kolář a Antonín Maleček za zlatem. Maďarům se nepodařilo ani ve druhém vzájemném zápase Čechoslováky porazit. I v nejsilnější sestavě prohráli 3:5 a po výhře 5:1 nad Rakouskem museli doufat v zázrak. Ten se však nekonal. Čechoslováci ve večerních hodinách porazili Rakousko 5:2 a poprvé zvedli nad hlavu pohár, který na věčné časy věnovala vítězům soutěže družstev mužů na mistrovství světa matka Ivora Montagu, lady Swaythling. Tím také začala slavná pouť československých stolních tenistů na dalšími 28 tituly mistrů světa. Ten pražský byl ovšem jedinečný, byl první!!!
Po mistrovství světa v Praze sestavili předseda ITTF Ivor Montagu a sekretář Zoltán Mechlovics pořadí nejlepších hráčů a hráček, což byl vlastně zárodek dnešního oficiálního světového žebříčku. Tehdy se mezi skvělé Maďary dokázali prodrat i nejlepší Češi. Muži: 1. Barna, 2. Szabados, 3. Lauterbach, 4. Kohn…, Ženy: 1. Mednyanszká, 2. Siposová, 3. Šmídová, 4. Gubbnisová,…
Zdroj: »Devadesátka stolního tenisu v Čechách, na Moravě a Slovensku«, Autor: Vladimír Slobodzian a kolektiv.
Knihu může objednat na dobírku nebo pro osobní odběr na e-mailové adrese spozia@volny.cz, popřípadě telefonicky či SMS zprávou přes mobil 604 741 016. Cena 179 Kč + poštovné.
