I přes řadu jednání v rámci šampionátu si předseda ČAST našel čas povzbudit české hráče a hráčky
Před necelými dvěma týdny byl Zbyněk Špaček znovu zvolen do čela České asociace stolního tenisu. Jen týden po své úspěšné kandidatuře odcestoval do Budapešti, kde se koná mistrovství světa jednotlivců. A v rámci něj absolvoval první důležitý mítink, kterým byl kongres ITTF.
Co nového přinesl?
Především bych chtěl říct, že mě trochu zarazilo, že kongres probíhal na Velikonoční pondělí, což je pro křesťany veliký svátek. Nicméně, jednání bylo velice dlouhé a únavné, protože se na něm probíraly velmi důležité věci. Ty hlavní se týkaly změny systému mistrovství světa od roku 2021. V tomto roce proběhne mistrovství světa jednotlivců a bude omezen počet na 128 hráčů a hráček ve dvouhře a 64 párů v každé ze tří deblových soutěžích. Další rok bude mistrovství světa družstev a tam dojde také k významné změně. Bude na něm startovat pouze 32 týmů v obou kategoriích. Veliký problém budou mít zřejmě evropské týmy, protože na šampionátu bude startovat jen nejlepších devět týmů z mistrovství Evropy a pak možná ještě někdo postoupí z mezikontinentální kvalifikace.
Jsou už známí také pořadatelé těchto šampionátů?
Ano, o pořadatelství v roce 2021 se ucházelo Maroko a Spojené státy, přičemž poprvé v historii se světový šampionát bude konat v Americe v texaském Houstonu. Na rok 2022 se o pořadatelství ucházelo více zemí. Japonsko, Portugalsko, ovšem s velikou převahou vyhrála Čína, takže mistrovství světa družstev se bude konat v Chengdu.
A další zajímavé novinky?
Probíhaly některé diskuze o změně pravidel. Neprošly žluté balonky, takže se stále může hrát pouze bílými a oranžovými. Co ale překvapivě prošlo byl návrh změny barvy potahů. Hráči budou muset mít na jedné straně pálky černý potah a na té druhé libovolně barevný. S tím, že nesmí korespondovat s barvou stolu a míčku. Klidně se tedy budeme moci setkat s tím, že budou potahy růžové nebo oranžové. Jde pochopitelně zejména o reklamní tah výrobců potahů.
Jaká další jednání vás na šampionátu v Budapešti čekají?
Proběhne zde kongres Evropské asociace stolního tenisu, chystá se mítink Superligy, kterého bych se rovněž rád zúčastnil. Byl jsem delegován českou sekcí Swaythling Clubu International na pravidelné jednání mezinárodní sekce. Na něm bych chtěl osobně pozvat nově zvoleného předsedu Oivina Eriksena z Norska na naše zasedání příští rok do Prahy. Nesmím zapomenout na slavnostní podepisování dlouhodobé smlouvy s firmou Joola, která je pro nás velmi výhodná. Déle absolvujeme s dalšímu členy výkonného výboru spoustu jednání ohledně budoucnosti turnaje World Tour v České republice po změnách, které celý seriál čekají. Takže se rozhodně nenudíme. A pokud byla v programu jen chvilka času, seděl jsem na tribuně a povzbuzoval naše hráče a hráčky.
Světový šampionát se koná těsně po všem znovuzvolení do čela České asociace stolního tenisu. Můžete se ohlédnout za osmi lety, které jste v jejím čele prozatím strávil?
Sice se mnohem raději dívám kupředu, ale nějaké shrnutí asi není na škodu. Myslím, že řada věcí se nám podařila. ČAST má dobré ekonomické ukazatele, což považuji za základ. Propagujeme český stolní tenis v rámci mezinárodních struktur, zde bych chtěl připomenout, že Nikolas Endal je viceprezidentem ETTU a máme zastoupení v různých komisích. Pořádáme velké mezinárodní turnaje, o Czech Open už jsem hovořil, ale letos pořádáme navíc mistrovství Evropy juniorů v Ostravě. Co mě na druhé straně mrzí, a to mi samozřejmě připomíná spousta lidí, jsou mezinárodní úspěchy našich nejlepších hráčů a hráček. My si moc dobře pamatujeme, kolik medailí jsme v minulosti vozili například z juniorských šampionátů. Nicméně já si nemyslím, že bychom v současnosti byli někde na chvostu v rámci Evropy. Družstva většinou hrají elitní divizi, mimochodem, pevně věřím, že v Ostravě se do ní vrátí i junioři, vloni jsme z MEJ přivezli tři medaile a ani letos nevyjdeme v Ostravě s prázdnou. O tom jsem přesvědčen. Když si uvědomíme, že se stolní tenis hraje všude na světě a ITTF má 226 členských asociací, pak naše postavení někde mezi druhou a třetí desítkou není špatné.
Propagace stolního tenisu u dětí a mládeže je dostatečná?
O tom jsem přesvědčen. Fungují nám projekty Všichni za stůl a Hledáme budoucí olympioniky, vznikají stále nové a nové kroužky na školách i v klubech. Neustále nám mírně stoupá členská základna, máme obrovské množství přihlášek na trenérské licence, omladili jsme sbor rozhodčích. To všechno jsou věci, které mě nesmírně těší.
Nabídnete nám také nějaké nové vize?
Jedna z těch hlavních souvisí s úspěchy na mezinárodních akcích, o nichž jsem hovořil. Pokud máme dobře fungující nábor a vedení dětí, je potřeba na to navázat. Možná už nebudu ve funkci, kdy se mladí hráči a hráčky, které nyní podporujeme v dalším rozvoji, dostanou na stupně vítězů, ale to je samozřejmě nepodstatné. My se snažíme ty nejlepší, kteří mají o to zájem, podporovat v zahraničních tréninkových skupinách. V Saarbrückenu trénují Jiří Martinko, David Reitšpies a samozřejmě Tomáš Polanský, v Düsseldorfu zase Hana Matelová a Kateřina Tomanovská. Netrpělivě čekáme, až v Berlíně vznikne další tréninkové centrum, v němž bude působit trenér Peter Engel.
Co další priority?
Na konferenci ČAST jsem přednesl dvanáct priorit z nich právě podpora hráčů a hráček v zahraničí je jedna z nich. Chceme také zvýšit propagaci našeho sportu v médiích, chceme vylepšit personální obsazení asociace a pochopitelně chceme podporovat také nejlepší mladé hráče a hráčky. Rozšiřovat mládežnické kádry, aby bylo z čeho vybírat. Chceme mladým ukázat, že má cenu věnovat se stolnímu tenisu naplno a obětovat mu maximum času a úsilí. Poskytnou možnost pravidelné konfrontace se zahraniční konkurencí na turnajích od těch nejmladších věkových kategorií. Nesmíme zapomenout ani na bývalé úspěšné reprezentanty, rozšíříme Síň slávy a vyjádříme dík za to, co pro český stolní tenis udělali.
Patří mezi vaše priority také dobudování národního centra?
Pochopitelně, i toto je jednou z našich priorit. V České republice chybí velká specializovaná hala na stolní tenis, v níž by si mohli hráči a hráčky zvykat na podmínky, které je čekají na velkých turnajích. V Havířově její výstavba vrcholí, já bych byl rád, kdyby se podařilo podobný projekt realizovat i někde v blízkosti Prahy. Aby pak ti nejlepší nemuseli jezdit na soustředění do zahraničí, naopak, aby k nám jezdily některé zahraniční reprezentace.
