Deváté družstvo turnaje žen těžilo z velké vyrovnanosti a soudržnosti.
O další dva roky se prodlužuje čekání na další český medailový úspěch na mistrovství Evropy družstev. Ženy, které na rozdíl od svým kolegů měly možnost postoupit do čtvrtfinále a bojovat o stupně vítězů, skončily nakonec deváté. Muži obsadili jedenadvacátou příčku a zřejmě budou chtít co nejrychleji na turnaj v Lucemburku zapomenout.
Kvarteto Iveta Vacenovská, Hana Matelová, Renata Štrbíková a Dana Čechová se před šampionátem netajilo touhou pokusit se postoupit ze základní skupiny mezi osm nejlepších. Hned na úvod však jejich sebevědomí srazila prohra s Lucemburskem. Vývoj skupiny sice ještě dával i po další prohře s Rumunskem naději na postup, ovšem to by Češky musely vyhrát poslední utkání nad Nizozemskem minimálně 3:1. Družstvo kolem skvělé obranářky Li Jie však tuto variantu nepřipustilo a český tým tak putoval do skupiny o umístění, kterou nakonec vyhrál. Z toho pohledu nelze vystoupení svěřenkyň trenéra Jaroslava Kunze hodnotit špatně. Naopak, potvrdily, že stále patří do evropské špičky a oproti minulému šampionátu v Jekatěrinburgu si pohoršily pouze o dvě místa. „Potěšilo mě, že se podařilo dosáhnout na deváté místo, tedy skončit nejlépe ze všech týmů, které se neprobojovaly do čtvrtfinále. To nebylo po zklamání z vystoupení v základní skupině vůbec jednoduché. Potvrdilo se, že máme vyrovnaný tým a že každá hráčka je schopna dělat body,“ shrnul vystoupení ženského družstva jeho kouč.
Utkání proti Ukrajině, Švédsku a Francii jasně ukázala, že slova o čtvrtfinále nebyla planá. Vždyť Ukrajinky obhajovaly v Lucemburku bronz, Švédky disponují hráčkou evropské extratřídy Matildou Ekholmovou a Francouzky patří rovněž dlouhodobě mezi nejlepší v Evropě. Všechny tři týmy přitom Češky dokázaly porazit. „Tohle družstvo samozřejmě mělo na postup mezi nejlepších osm. Ale musíme si uvědomit, jak těžkou základní skupinu jsme měli. Rumunky patřily k největším favoritkám celého turnaje a také to nakonec senzačním vítězstvím ve finále nad Němkami potvrdily. A v družstvech Nizozemska a Lucemburska byly Číňanky, které nejen žebříčkově, ale především herně byly z našeho pohledu téměř neporazitelné. To se nakonec potvrdilo a cesta vedla přes bezchybný výkon proti dalším hráčkám, což se bohužel nepovedlo. Ale znovu opakuji, žebříčkově jsme byli ve skupině až čtvrtí. Taková byla realita,“ pokračoval v hodnocení Jaroslav Kunz.
Podle jeho slov měla každá z hráček na konečném výsledku svůj podíl. Každá dokázala vyhrát důležitý zápas v bojích o umístění a stejně tak každá v základní skupině marně bojovala se silnějšími soupeřkami. „Vyzdvihnout některou z hráček je těžké, protože největší síla tohoto týmu je soudržnost, vyrovnanost a skvělá parta. Všechny hrály to, co umí, žádná z nich vyloženě nezklamala, byť se třeba slabším momentům nevyhnuly. Ale na druhé straně žádná z nich nezazářila, což bylo pro postup do čtvrtfinále potřeba.“
Najít pozitiva na výkonu mužského družstva, které skončilo až jedenadvacáté, není snadné. Přiznal to i trenér Jindřich Panský. „Nebudeme se na nic vymlouvat, je to neúspěch. Myslím, že je to náš nejhorší výsledek na mistrovství Evropy družstev v historii. Všechno to nastartovala základní skupina, když jsme prohráli hladce s Tureckem, čímž jsme skončili druzí a hned na úvod soubojů o umístění jsme narazili na silnou Belgii. Sice jsem věřil, že bychom je mohli porazit, ale první zápas Tomáš Polanský prohrál těsně s Nuitinckem, a to byl rozhodující moment. Už jsme sice hráli důstojnější roli, ale prohráli jsme.“
Na šampionátu měl k dispozici pravděpodobně to nejlepší, co současný český stolní tenis v kategorii mužů má. Tomáš Konečný s Jakubem Kleprlíkem si nominaci uhráli na kontrolním turnaji, zbylou trojici hráčů Dmitrije Prokopcova, Tomáše Treglera a Tomáše Polanského nominoval trenér podle jejich aktuální formy. Ani to však v konkurenci evropských týmů nestačilo. „Asi opravdu není koho chválit, snad jen Tomáše Treglera, který splnil svoji roli a vyhrál všechny tři své zápasy. Stejně tak neprohrál Jakub Kleprlík, ale oba porazili hráče, kteří nepatří do evropské špičky. Tam zkrátka nechceme hledat měřítko a být spokojeni, že porážíme třeba Švýcary. Na krátkém hodnocení s hráči jsme si to všechno vyříkali, oni samozřejmě také nejsou spokojeni, musíme z toho vyvodit nějaké závěry a začít ještě intenzivněji pracovat na tom, abychom se co nejrychleji vrátili zpět do širší evropské špičky. Změnou kvalifikace na příští mistrovství Evropy se celá situace ještě víc komplikuje, ale já věřím, že máme hráčský potenciál na to, abychom se na šampionát za dva roky kvalifikovali.“
Příští evropský šampionát družstev se koná až za dva roky a start si na něm zajistí pouze čtyřiadvacet družstev mužů a stejný počet žen. Už za osm měsíců se však uskuteční mistrovství světa družstev ve švédském Halmstadu. Tam budou muži obhajovat třinácté místo a ženy patnácté. Obě družstva totiž paradoxně ve světové konkurenci, na rozdíl od té evropské, stále patří do elitní divize.
Kompletní výsledky šampionátu najdete ZDE
