Mohli už by klidně startovat na turnajích veteránů a sbírat jeden triumf za druhým. Nebo se přesunout na trenérskou lavičku a vychovávat další talenty. Místo toho jsou hlavními tahouny svých týmů a na šampionátu v Gdaňsku se budou snažit rozšířit své bohaté medailové sbírky.
Řeč je čtyřicátnících Perssonovi, Primoracovi, ale také Schlagerovi či Kreangovi, kteří významné kulatiny oslaví v příštím roce. Jejich výkony jsou ozdobou turnaje, mají obrovské množství zkušeností, jejich hra lahodí oku fanouška a nepostrádá přitom rychlost ani důraz. Jak jinak by dokázal rakouský mistr světa z roku 2003 Werner Schlager projít základní skupinou bez zaváhání bilancí pěti vítězství z šesti zápasů? Daleko za ním však nezůstali ani ostatní. Chorvat Primorac přispěl k druhému místu ve skupině výhrami v obou zápasech, ve kterých nastoupil, Řek Kreanga vyhrál ze čtyř soubojů tři a Švéd Persson ze čtyř duelů prohrál pouze s Portugalcem Apoloniou a českým reprezentantem Prokopcovem. „Nebyl jsem dostatečně rychlý na nohou, což dokázal soupeř využít,“ řekl Jorgen Persson po utkání a dodal, co ho ještě v pětačtyřiceti letech drží za stoly. „Byl jsem za ty roky cestování a hraní na absolutní světové úrovni hodně unavený, ale spíš psychicky. Proto jsem přes dva roky nehrál žádné mezinárodní turnaje. Blíží se však olympiáda v Londýně a já jsem si řekl, proč to ještě nezkusit. Prozatím jsem na žádné nechyběl, takže tohle bude má sedmá.“
Podobně jako Persson startovali na všech šesti olympijských turnajích ve stolním tenise také Belgičan Jean-Michale Saive a Chorvat Zoran Primorac, který si dokonce z olympijské premiéry v Soulu 1988 přivezl stříbro z deblu. Zatímco Belgičan už svoji reprezentační kariéru zakončil, Primorac má, podobně jako Persson, nominaci na hry v Londýně jistou.
Skupinu čtyřicátníků ve čtvrtfinále ME v Gdaňsku mohl rozšířit také běloruský obranář Ščetinin. Stříbrný tým loňského šampionátu v Ostravě bojoval v pozdních večerních hodinách o poslední postupové místo s Maďarskem. V rozhodujícím duelu za stavu 2:2 na sety vedl Ščetinin nad Maďarem Fazekašem 4:2, když z ničeho nic v hale ORCO zhasla světla. Zápas musel být na patnáct minut přerušen, běloruský obranář vychladl o poznání rychleji než jeho soupeř a rozhodující set prohrál 8:11.
Bylo by nespravedlivé opomenout ještě jednoho hráče evropské extratřídy, který letos oslavil čtyřicáté narozeniny. Český reprezentant Petr Korbel si bohužel se svými spoluhráči čtvrtfinále turnaje rovněž nezahraje. Češi skončili v základní skupině až třetí, když prohráli hladce s Portugalskem 0:3 a po boji také se Švédskem 2:3. Dlouholetá opora národního týmu v klíčovém duelu kvůli zranění chyběla, což bylo podle slov trenéra Tomáše Demka zřejmě klíčové. „Z mnoha stran slýchávám už více než rok otázky, proč má Korbel stále jisté místo v národním týmu. Že už jeho výkony nejsou tak spolehlivé jako v minulosti. Odpověď je jednoduchá, je to pořád jeden ze dvou nejlepších českých stolních tenistů současnosti. Jasně to ukazuje evropský a světový žebříček, ve kterém nemají hráči nic zadarmo. Až bude mít mezi těmi mladšími někdo, kdo bude Korbela pravidelně porážet, určitě získá místo v kádru. Pravda je ovšem taková, že výkonnostně Korbel nad většinou z nich ještě stále ční. Proto musím říct, že je obrovská škoda, když nemůže nastoupit ke klíčovému zápasu na mistrovství Evropy. Ale takový je prostě sport,“ řekl Demek.
Zoran Primorac je i ve svých 42 letech oporou chorvatského týmu.
